Zápisky z cesty po Vietnamu - Mramorové hory

Takže Mramorové hory… Po pravdě, nečekala jsem, že by mě mohly tolik uchvátit! Trochu jako mlžné hory z Avatara. Nahoru se šlo po velmi strmých, vysokých schodech vytesaných do skály. Nevím, kolik jich bylo, ale na můj vkus možná až příliš. 

Celá hora byla posetá svatyněmi, pagodami a jeskyněmi. Nádhernou zelení a kamennými chodníčky. Všude voněly vonné tyčinky, běhaly ještěrky a rozhodně tam nebylo tak šílené horko jako v My Son, a ani tolik lidí. Já jsem se rozhodla odtrhnout od skupiny a doslova vyběhnout na nejvyšší vyhlídku až na vrcholku hory. Byl to úctyhodný cvičební výkon. Ovšem zbytek skupiny nechtěl být zahanben a tak tam na konec vylezli také. Dole pod horou je vesnice, celá tvořená jen z dílen, které vyrábí z mramoru cokoli, na co si člověk jen vzpomene. Od třímetrových soch Buddhy, lvů či delfínů, přes stoly, vázy, šachy, až po drobnosti jako prstýnky a náhrdelníky. Já si na konec odnesla jen náramek.

I když mě hory tak okouzlily, nevím, co bych k nim ještě řekla… Snad jen, že po výletě tam se ze mě asi stal budhista ;-) Uvnitř pagod mi bylo duševně tak dobře…

Po návratu jsme měli samozřejmě vlčí hlad a tak jsme šli na oběd do restaurace, která byla hned naproti našemu ubytování. Já měla celkem normální a vlastně velmi chutné grilované hovězí s nudlemi a zeleninou. Michal a mamka řka, že nudle už nemůžou ani vidět, chtěli rýži s kuřetem.

Dostali tedy rýži, zeleninu a mamka pár kousků kuřete, Michal celé stehno. No a k tomu každý mističku s „vývarem“ a nasekanými vnitřnostmi. Paní majitelka se asi nevydržela dívat jak se v tom divně „nimrají“, a tak prostě vzala Michalovu mističku, vyklopila její obsah do rýže a pak mu podala lžíci… Pak ukázala ještě na nějakou omáčku a důrazně doporučila, ať si to tam nalije. Mamka se tomuto zvládla ubránit a paní tím velmi popudila. Ale když jsme pak na konec řekli, obligátní větu: „ngon lam, kamon“ paní byla potěšená a mávala na nás, když jsme odcházeli (no, možná jí spíš rozzářilo slušné spropitné ;-)).

První Buddha, který nás uvítal

Nádherný výhled a to jsme ještě nebyli na vrcholu.