Druhé zápisky z cesty po Vietnamu - o kontrastech, vlhku a Cat Ba
Nám ještě v noci bouchal na dveře průvodce, že v sedm máme my tři check out. Nejzmatenější na tom celém bylo, že jsme se ani neměli šanci rozloučit s našimi spolucestovateli z celého světa. Tak jsme alespoň v rychlosti dali průvodci vizitku, ať jí předá třem rozesmátým Vietnamcům, kteří nás cestou fotili a nebáli se vzít foťák ani na kajak.
Takže teď je nějakých osm hodin ráno, spíš ani ne, a my už jsme stihli třikrát přestoupit, abychom na konec skončili na překvapivě luxusní lodi (plujeme teď zase s jinými cizinci) a jedeme se podívat na perlovou farmu.
Drobná vsuvka – Včera večer jsem si na lodi umyla vlasy. Zpětně si nejsem jistá, jestli to byl dobrý nápad. Myslím, že už mi nikdy neuschnou. Je tu naprosto neuvěřitelné vlhko. Všechno je vlhké, ulepené a nabylo to na objemu (včetně nás). Věci, které jsme včera vybalili z batohu, už tam prostě nešly vrátit zpátky!
Mamka se právě kochá výhledem, Michal lehce pospává v lehátku. Nálada je uvolněná a líná. Ale měli jsme rozhodně větší štěstí, než kolegové Holanďani, kteří dostali snídani sebou do tašky a tvářili se dost naštvaně.
Po návštěvě perlové farmy nás stihli přemístit na další loď. Už vůbec netuším, v jaké části zátoky se nacházíme a kam vlastně jedeme. Nemáme teď žádného průvodce, ale zdá se, že o nás všude vědí, nepochopitelné.
Mluvila jsem už o kontrastech?! Dnešní den jich byl plný. Krásná zátoka se smaragdovou vodou a v ní ostrovy z odpadků. Plovoucí vesnice jsou sice krásně romantické, ale současně je to i ekologická katastrofa. Nebýt UNESCO, lidé by tu za chvíli neměli co obdivovat…Ale i teď jsem měla pocit, že kdo chtěl toto místo navštívit, měl to udělat tak před pěti lety.
Náladu nám pak trochu spravil výlet na kolech, do historické vesnice ukryté v srdci ostrova Cat Ba. Jeli jsme na kolech asi tři kilometry skrz džungli. Byl to neuvěřitelný zážitek. Naráželi do nás tropičtí motýli o velikosti malých ptáků. Všechno bujelo životem a ze zelené barvy skoro až přecházel zrak. Viděli jsme tak vedle zničené zátoky i kus naprosto nedotčené přírody. No jo… ta vesnice asi byla taková jen na oko turistů, ale já tomu chtěla věřit. Ukázali nám typický dům, s hospodářskými zvířaty. To pro nás samozřejmě nebylo nic zas až tak zásadního. Ano, opravdu vím, kde se berou vajíčka a jak vypadá prase. Mnohem víc jsem zkoumala spíš pavučiny a hmyz, který jsem v životě neviděla. Ukázali nám, jak se vyrábí rýžová pálenka a v tu chvíli mi bylo jasné, že jí určitě ochutnat nechci. Já bych totiž s dovolením ráda viděla i na cestu zpátky ;-)
Vlhko, vím, že pořád píšu o vlhku, ale mám pocit, že s každým dalším místem co tu navštívíme, ještě o něco stoupne. Nebylo tu nějaké šílené horko, celou dobu bylo spíš pod mrakem, ale z nás doslova lilo. Byli jsme naprosto mokří a já si neumím představit, kdy nám ty věci uschnou. Možná až při zpáteční cestě v letadle.
Pak jsme lodí byli odvezeni do města Cat Ba a to už taková krása nebyla. Spíš naopak. Na ostrově jsme měli možnost ubytovat se buď v bungalovech a nebo v hotelu. Bungalovy pro nás byly velmi drahé, ačkoli se nám velice líbily. Na obrázcích od cestovní agentury, která nám výlet zajišťovala, vypadaly jako malý ráj se soukromou pláží. Ovšem, když jsme k nim pak přijížděli a vykládali tam část cestovatelů… Byla jsem ráda, že tam nebydlíme. V blízkosti oné krásné pláže byla ve vodě snad tuna odpadků, špinavá voda. Smutný pohled. Takže na konec naše bydlení v hotelu ve městě tak špatné nebylo. Pláž od něj byla asi deset minut pěšky a byla krásná, místními se začala plnit až po západu slunce, kdy my jsme se vraceli zase zpátky. Večeři jsme měli zajištěnou ve vedlejší restauraci, protože tento hotel večeře nenabízel. Další ukázka pružnosti Vietnamců. Na večeři jsme byli společně s kanadským párem. Opět Velmi sympatičtí a zajímaví lidé. Po té, co jsme takto mluvili s několika lidmi, pochopili jsme, že je vlastně úplně jedno kolik člověk za výlet do Ha Long zaplatí. Stejně vždycky skončí na stejné lodi...
Zítra nás čeká noční přesun do Sapy. Noční vlak, jsem nesmírně natěšená a zvědavá.
Poslední pohled na loď, kde jsme strávili noc
Návštěva perlové farmy a vysvětlení jak se perlorodky chovají.
Tohle je jen malý střípek a ukázka znečištění zátoky. Tyhle růžové "hleny" pluly zátokou a vytvářely místy opravdu velké pásy znečištění. Když jsme se na to ptali průvodců, vždy se snažili vyhnout odpovědi a tvrdili, že nevědí, co to je. :-/
Pohled na část plovoucí vesnice.
Tady se v zátoce chovají ryby.
Jízda na kolech skrz džungli
V srdci ostrova Cat Ba
Jak se vyrábí rýžová pálenka.
Osaměla pláž ve městě Cat Ba
V zátoce ve městě Cat Ba žije velká populace stále na lodích a znečišťují okolí.
Ale najdou se tu i celkem romantická místa, jako například tato plovoucí restaurace.
Tuhle fotografii jsem si nemohla odpustit. Čilý noční ruch a kdo dobře počítá, napočítá čtyři lidi na jednom kole :-)
Veronika Janů
Tajuplný Nippon - zahrada Kenrokuen
Ještě na žádné z mých dovolených se mi nepodařilo přibrat, vždycky to bylo spíš naopak, ale Japonsko?!
Veronika Janů
Tajuplný Nippon - proč se nám líbí Kanazawa
Dnes jsme cestovali doslova po vzoru místních, což znamená s pořádnou svačinou sebou. Na každém nádraží je vždy patro s jídlem, které je vyloženě připravené a určené k tomu, aby si ho člověk vzal sebou na palubu vlaku.
Veronika Janů
Tajuplný Nippon - obyčejný den
Japonsko je vážně podivná země. Určitě už jste slyšeli o takzvaných trainspotterech, tedy o lidech, kteří fotí vlaky
Veronika Janů
Tajuplný Nippon - posvátná hora
Znáte taková ta vtipná srovnání dvou fotek, kdy u jedné je napsáno „očekávání“ a u druhé „realita“? Tak přesně něco takového jsme dnes zažili na hoře Inari.
Veronika Janů
Tajuplný Nippon - první ochutnávka Kjóta
Pokaždé, když si povzdechnu, že už asi nemůže být horší počasí, mi někdo tam nahoře dokáže, že se mýlím. Dnes z nebe padaly doslova proudy vody a teplota klesla pod deset stupňů.
Veronika Janů
Tajuplný Nippon - úvahy ve vlaku
Dnes se počasí konečně trochu umoudřilo, ne snad, že by svítilo sluníčko, to bych chtěla moc, ale neprší. Oproti prvnímu dni dost klesla teplota a já se slzou v oku smutně koukám na všechny šaty, co jsem si vzala s sebou.
Veronika Janů
Tajuplný Nippon - když prší
Dnešní den byl velmi zvláštní. Probudili jsme se do deštivého rána a mlha byla tak hustá, že nebylo vidět ani Tokio sky tree.
Veronika Janů
Tajuplný Nippon - zamlžené Nikkó a večerní Unagi
Právě sedím ve vlaku z Nikkó a přemýšlím o všem, co jsem doposud zažila a viděla. Japonsko je opravdu naprosto jiné, než země kde jsem doposud byla.
Veronika Janů
Tajuplný Nippon - rybí trh a mrakodrapy
Některé dny jsou tak krásné, že se mi o ně skoro ani nechce dělit. Ten dnešní začal poměrně brzy, probudili jsme se kolem půl šesté, rozhodli jsme se tedy, že navštívíme neslavnější rybí trh Tsukiji.
Veronika Janů
Tajuplný Nippon - Sakury a šťastné konce
Když jsem odjížděla do Japonska, měla jsem trochu obavy, že možná ani nebudu mít o čem psát. Přece jen je to naprosto kultivovaná a především kulturní země.
Veronika Janů
Tajuplný Nippon - první dojmy
Takže opravdu Japonsko. Jsem tady, je to tak a už mi ho nikdo nevezme. Můj splněný sen o sakurách, gejšách a sushi.
Veronika Janů
Road trip Madagaskar - zamyšlení na závěr
Dnes jsem vstala nějak brzy, asi je to tím, že je dnes poslední den. Zabalím poslední věci a vrátíme auto, které nám neuvěřitelně dobře sloužilo. Zkrátka už jen pár hodin a opustíme Madagaskar.
Veronika Janů
Road trip Madagaskar - zpátky v Taně
Probudila jsem se do zataženého rána a marně přemýšlím, jak nacpu do kufru všechny dárky, které jsem koupila.
Veronika Janů
Road trip Madagaskar - je to blízko!
Člověk by nikdy neměl říkat, že už ho nemůže nic překvapit, a už vůbec ne tady na Madagaskaru. Nevím, za co jsme si to právě dnes zasloužili, ale pravděpodobně jsme byli jen po zásluze potrestáni za dobré skutky.
Veronika Janů
Road trip Madagaskar - co se děje kolem cest
Dnes ráno jsme se probudili doslova v botanické zahradě. Naším cílem pro dnešní den se totiž stal národní park Ranomafana.
Veronika Janů
Road trip Madagaskar - národní park Isalo
Dnešek byl opět naprosto úchvatný. Viděli jsme tolik věcí, že snad ani není možné, že to byl jen jeden den.
Veronika Janů
Road trip Madagaskar - jedeme dál
Tak jsme se dnes ráno rozloučili s mořem i posledním baobabem a vydali se zpět směr Tana. A jak bylo v plánu, zastavili jsme cestou v národním parku Isalo.
Veronika Janů
Road trip Madagaskar - čas na odpočinek
Včerejší i dnešní den jsme zasvětili odpočinku na pláži. Musíme se zregenerovat a načerpat síly na cestu zpět.
Veronika Janů
Road trip Madagaskar - konečně v ráji
Tak jsme se tedy konečně dostali až do nejvzdálenějšího bodu naší cesty. Malého ráje se jménem Ifaty...
Veronika Janů
Road trip Madagaskar - až do Tuleáru!
Včerejší den byl tak vyčerpávající, že jsem měla sílu už jen lehnout si do postele. Když jsme ráno opustili Fianarantsou, všichni jsme očekávali, že se cesta konečně zlepší, ale nestalo se tak.
předchozí | 1 2 3 | další |
- Počet článků 61
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 707x
Mou další tvorbu můžete najít zde: http://www.flickr.com/photos/veronikajanu/
https://www.facebook.com/veronikajanu.photograpy
http://www.veronikajanu.cz/