Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Expedice Yucatán - muž z laguny

31. 01. 2016 12:01:36
Celou noc jsem trpěla utkvělou představou, že ráno najdu na moskytiéře obrovského pavouka, ale díkybohu nestalo se tak.

Možná i díky těmto neustálým kontrolám a představám jsem byla ráno velice brzy vzhůru. Toho jsem samozřejmě využila jak jinak než k focení a zachytila tak úžasný východ slunce.

Pak jsme posnídali ananas a banány a vydali se znovu za želvami do Akumalu. Dnes nám počasí skutečně přálo a tak slunce svítilo a žhnulo jako pominuté. Konečně tak měla voda v moři tu správnou karibskou barvu. Když jsme byli dostatečně vykoupaní, vykoukaní a opečení, pokračovali jsme dál v naší cestě. Tentokrát směr Mahahual.

ceviche (čti seviče), jídlo, které jsem si tu skutečně zamilovala a jedla pokaždé, když ho měli na menu :-)

Musím říct, že už po pár dnech nesnáším místní silnice. Opravdu. Jednak naprosto nelogické zákazy a příkazy. Retardéry, naprosto nepochopitelně umístěné a nedostatečně označené, které jsou ke všemu prostě všude. A rovné silnice. Bože, ty nudné rovné silnice, které jsou 100 kilometrů stále stejné. A tak není divu, že Michal zatoužil po zpestření a jakmile to šlo, odbočil do džungle někam nazdařbůh.

Na konec se ukázalo, že to nebylo tak docela nazdařbůh a že to byl velmi dobrý spontánní nápad. Dojeli jsme totiž do skutečné Mayské vesnice. Naprosto ospalé, kde lidé žijí v chatrčích bez elektřiny, vody a dokonce i bez oken a dveří. Jak jsme tak projížděli vesnicí, uviděli jsme ceduli „LAGUNA“ se šipkou. A tak, proč ne, že?! Sjeli jsme tedy podle šipky na blátivou cestu a vydali se neznámo kam hustým porostem. Přiznávám, že jsem měla skutečně strach, abychom tu nepíchli kolo. Protože už se slunce krásně sklánělo nad obzorem a já si opravdu nechtěla sama sebe představovat, jak jdu v noci džunglí zpátky do vesnice pěšky. Naštěstí se mé hororové scénáře nevyplnily. Místo toho jsme objevili malý ráj. Zapomenutá laguna se sladkou vodou a rybami a kolem opečovávaná tropická zahrada s palmami a ibišky a v ní starý pán, který z nás byl překvapený úplně stejně, jako my z něj. Prý tu žije sám, daleko od civilizace a pečuje o zahradu a lagunu. Dovolil mi, abych si ho vyfotila a na konec chtěl ještě fotku s Michalem. Rozhodla jsem se, že obě fotky nechám vyvolat a pošlu je do vesnice, snad se k němu dostanou...

Cestou jsme se zastavili na trhu a nakoupili opět nějaký ananas a avokádo, protože je to tu všechno taaaaak strašně dobré!

městečko Lic.Benito Juarez a všudypřítomní brouci :-)

cesta místy skoro mizela, ale cedule nás neustále ujišťovaly, že na konci skutečně bude laguna

Tak to byla ta poetická část dne. Jinak jsem z místních lidí dost rozčarovaná. Tady nikdo nic nedělá, ale hlavně nechce dělat. V obchodech a restauracích jsou vlastně rádi, když nemají zákazníky, protože nemusí nic dělat. Snídaně se dnes protáhla na hodinu, protože číšník nebyl schopný dělat svou práci. Na menu měli asi deset věcí, přičemž sedm z nich nebylo vůbec. Mléko do kávy? Aha, zapomněl jsem ho koupit, ale dojdu pro něj. Pak dalších 20 minut přemýšlel, do čeho nám ho dá. Uvařit dvě prostá jídla zabralo kuchaři třicet minut... Zdejší lidé jsou zkrátka neuvěřitelně neefektivní a pomalí. Sledovat je při práci mě vyloženě uspává. Celá země, doprava, lidé, zvířata, jako by se nemohli probrat po dlouhém spánku. Už jen to, že většina obchodů a kaváren tu otevírá až v deset hodin! Všichni jen neustále posedávají nebo polehávají.

a v tomhle tu lidé běžně žijí...

Autor: Veronika Janů | neděle 31.1.2016 12:01 | karma článku: 12.39 | přečteno: 298x

Další články blogera

Veronika Janů

Road trip Madagaskar - zamyšlení na závěr

Dnes jsem vstala nějak brzy, asi je to tím, že je dnes poslední den. Zabalím poslední věci a vrátíme auto, které nám neuvěřitelně dobře sloužilo. Zkrátka už jen pár hodin a opustíme Madagaskar.

4.12.2016 v 11:48 | Karma článku: 12.84 | Přečteno: 206 | Diskuse

Veronika Janů

Road trip Madagaskar - zpátky v Taně

Probudila jsem se do zataženého rána a marně přemýšlím, jak nacpu do kufru všechny dárky, které jsem koupila.

13.11.2016 v 9:47 | Karma článku: 14.17 | Přečteno: 248 | Diskuse

Veronika Janů

Road trip Madagaskar - je to blízko!

Člověk by nikdy neměl říkat, že už ho nemůže nic překvapit, a už vůbec ne tady na Madagaskaru. Nevím, za co jsme si to právě dnes zasloužili, ale pravděpodobně jsme byli jen po zásluze potrestáni za dobré skutky.

14.10.2016 v 12:38 | Karma článku: 14.79 | Přečteno: 364 | Diskuse

Veronika Janů

Road trip Madagaskar - co se děje kolem cest

Dnes ráno jsme se probudili doslova v botanické zahradě. Naším cílem pro dnešní den se totiž stal národní park Ranomafana.

3.10.2016 v 11:03 | Karma článku: 20.86 | Přečteno: 326 | Diskuse

Další články z rubriky Cestování

Jiří Jurčák

Ligurie – Cinque Terre

Cinque Terre je v Itálii něco podobného, jako u nás Telč či Český Krumlov. Historie kam se podíváš, navíc posazená v subtropických zahradách na útesech nad samým mořem.

19.8.2017 v 12:46 | Karma článku: 7.65 | Přečteno: 177 | Diskuse

Ervín Dostálek

Místo báječné k narození - 204: Že nevíte kdo vymyslel matematické znaménko rovná se (=) ?

Na území britského Walesu najdeme množství turisticky atraktivních lokalit. Za návštěvu stojí kromě hradů i zdejší tři národní parky. Prvním navštíveným byl Pembrokeshire Coast National Park a v něm krásné pobřežní městečko Tenby

19.8.2017 v 11:35 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 76 | Diskuse

Ervín Dostálek

Báječné místo k narození - 203:Prvním navštíveným hradem ve vzpurném Walesu byl Caerphilly

Wales má nejvíc hradů na světě - kolem čtyř stovek. Na konci 13. st. obsadil s konečnou platností Wales anglický král Edward I. a spoutal jej "železným kruhem" královských hradů. Prvním z nich byl hrad Caerphilly 10km od Cardiffu

18.8.2017 v 21:20 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 68 | Diskuse

Lubomír Stejskal

Korálový miniatlas (III) – Mix 1

Narodili jsme se příliš pozdě na to, abychom mohli v Rudém moři cokoli nového objevit a pojmenovat. Tamní tvorové byli definováni dávno před námi, někteří už v druhé polovině 18. století.

18.8.2017 v 18:05 | Karma článku: 6.96 | Přečteno: 79 | Diskuse

Ervín Dostálek

Místo báječné k narození - 202: Cardiff

Millennium Stadium pro 75 tisíc sedících diváků pro mistrovství světa v ragby i zápasy OH ve fotbalu i vystoupení Madonny a dalších zpěváků a hudebních těles, i hrad, centrum, přístav - to je Cardiff (Caerdydd), metropole Walesu.

18.8.2017 v 8:50 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 73 | Diskuse
Počet článků 50 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 699
Jsem zdravotní laborantka, tato práce mě sice baví, ale daleko radši se věnuji focení. Velice toužím po tom stát se skutečnou fotografkou. Navštívila jsem spoustu zajímavých míst a ráda bych se s ostatními podělila o své postřehy ale hlavně o fotografie. Další mojí velkou láskou je dobré jídlo, ráda zkouším nové věci a nebojím se experimentovat. Mou další tvorbu můžete najít zde: http://www.flickr.com/photos/veronikajanu/ https://www.facebook.com/veronikajanu.photograpy http://www.veronikajanu.cz/


Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.