Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Expedice Yucatán - zapomenutý Calakmul

14. 02. 2016 11:17:26
Včerejší den byl zase jeden velký zážitek, který začal prostou touhou jet se podívat do Belize. Od hranic jsme byli asi hodinu a půl cesty, naše auto má licenci pro cestu do Belize a tak nám nic nebránilo vyrazit.

Když jsme dorazili na hranice, čekalo nás ale celkem nemilé překvapení v podobě poměrně velkého papírování plus pět set korun poplatek za každého. Na to, že jsme tam chtěli strávit maximálně pár hodin, se nám to zdálo dost. Ke všemu paní na celnici nás ujistila, že vlastně není o co stát, že na pár hodin to nemá smysl a že rozhodně o nic nepřijdeme.

Tady je vtipný zejména detail, že záměrně od začátku trpíme ve starém rozhrkaném autě, které jako jediné z celé půjčovny mělo licenci do Belize... Při této příležitosti jsem také zjistila, že model našeho auta se skutečně jmenuje GOL, a že nám F nikdo neukradl, což jsem si celou dobu mylně myslela :-D

Prostřílené cedule v člověku vyvolávají spoustu otázek :-)

No co, tak pojedeme někam jinam. Kus od nás je přece Calakmul, místo, kam jsem se vlastně strašně chtěla podívat, ale nakonec jsme ho z nějakého důvodu zavrhli. (Proč, že to vlastně bylo? Protože je to strašně daleko? Ale ne, to přece nemůže být TAK strašně daleko...)

Nanavigovala jsem nás tedy na nejbližší místo od Calakmulu, které navigace znala (Xpujil), asi 300 km od místa kde teď jsme. No fajn, odtud už je to přece podle mapy jen kousek! A taky že jo. Ve městě Xpujil vidíme ceduli „CALAKMUL 60km“, no paráda! Že by tam nakonec už udělali nějakou sjízdnější cestu? Mělo to přece být ještě tak dvě hodiny cesty, co si tak pamatuji z původních odhadů. A tak zvesela pokračujeme.

Cestou přejíždíme hranice mezi státy Quintanaroo a Campeche a maličko nás překvapí policejní hlídka, která nám prohledala komplet celé auto. Podívali se i pod koberečky, proklepali interiér a zkontrolovali boty. Celou dobu jsem se modlila, aby něco nenašli. Přece jen Mexiko... Úplně vidím ten scénář, jak šéf půjčovny aut využije nevinné turisty k pašování drog :-D. Ale zpět k naší cestě.

Po 60 kilometrech jsme dojeli k odbočce do Calakmulu (mně to tedy přišlo spíš jako 100), kde nás zkásli za vjezd do národního parku a řekli, že máme jet 20 kilometrů. No dobrá, 20 kilometrů, to už není nic a uvidíme spoustu krásné fauny a flóry. Cesta byla naštěstí krásně rovná a vyasfaltovaná a za celou cestu jsme nepotkali jediné auto. Po dvaceti kilometrech jsme dojeli k další bráně a tady už to přestává být tak úplně vtipné... Chcete jet do vykopávek v Calakmulu? Aha, tak znovu zaplaťte a jeďte dalších 40 kilometrů rozbitou, neuvěřitelně klikatou a zarostlou cestou dál do džungle. Uf. No ale co naplat, už jsme tady. Teď už prostě nemůžeme jet zpátky! A tak poslušně platíme a vydáme se na hodinovou (a doufám, že už poslední) etapu naší cesty.

Náš volkswagen GOL při vjezdu do národního parku.

Celý utrmácení jsme vylezli z auta. Protože jsme nečekali, že cesta bude tak komplikovaná měli jsme sebou jen litr vody a poslední naše jídlo byla snídaně. Z představy, že nejbližší možnost jídla a pití, je minimálně 3 hodiny daleko, mi nebylo úplně dobře a to nás ještě čekala celkem pořádná fyzická námaha. Ale co, nenecháme si to zkazit a tak jsme vešli do domku k člověku, který si zapsal naši národnost a počet osob a potřetí jsme museli zaplatit vstupné. Tak to už rozčílilo i mě! Tohle je přesně to, co mě na Mexičanech štve ze všeho nejvíc. Tohle už byla téměř krádež a nemají tu ani automat na pití. Jen se válejí ve stínu.

Každopádně Calakmul za to stál. Je to jedno z posledních míst, kde se ještě toleruje lezení po pyramidách a nejvyšší z nich měří přes 55 metrů. Naskytl se nám tak opravdu ohromující výhled na zelenou neprostupnou džungli, z níž vystupovaly bílé vrcholky ostatních pyramid. Celý komplex byl tak obrovský, že nebylo v našich silách obejít ani pětinu. A přesně jak jsem předpokládala, nedostatek jídla a pití se u mě projevil ve chvíli, kdy jsem slézala z nejvyšší pyramidy. Šílené křeče do stehen. Nebyla jsem ještě ani v polovině cesty dolů a s každým krokem jsem se bála, že už to nevydržím a skutálím se po hlavě. Nezbylo mi, než lézt dolů po zadku.

Tentokrát jsme s Michalem odložili veškerou hrdost a nechali se zpátky k autu odvézt cyklorikšou. Kluk měl radost z výdělku a cestou nám ještě stihl ukazovat krásy přírody. Hejna tropických motýlů, tukani, obří mravenci, divoké krůty. Byli jsme tu jediní turisti, prostě ráj! Tohle místo by si rozhodně zasloužilo víc než dvě hodiny, ale my si bohužel uvědomovali, jak dlouhá nás čeká cesta zpátky. Tohle je přesně to místo, které mi nedá spát, dokud nedostanu další šanci se sem vydat a prozkoumat ho pořádně.

Pohled na největší z pyramid jejíž základna má úctyhodné 2 hektary

schody jsou vysoké a strmé a do zad se člověku opírá slunce

Calakmul leží v podstatě na hranicích s Guatemalou a býval propojen mayskými cestami s El Miradorem a Chichen Itza. Je to jeden z největších dosud objevených komplexů a i s okolním deštným pralesem je zapsán do seznamu dědictví UNESCO.

Cesta zpět byla podle očekávání skutečně horor. Řidiči tu jsou šílení a bezohlední. Téměř nikdo se neobtěžuje ztlumit dálková světla. Nic není označené ani osvětlené, teď mluvím hlavně o mých „milovaných“ retardérech. Každou chvíli se proti nám vynořil cyklista nebo naprosto neviditelný chodec. A tak jsme si na benzínce koupili velkou láhev Coly a přeslazené sušenky a modlili se, ať v pořádku dojedeme.

PS: u zavřeného ananasu ještě nikdo hlady neumřel

Autor: Veronika Janů | neděle 14.2.2016 11:17 | karma článku: 14.40 | přečteno: 334x

Další články blogera

Veronika Janů

Road trip Madagaskar - zamyšlení na závěr

Dnes jsem vstala nějak brzy, asi je to tím, že je dnes poslední den. Zabalím poslední věci a vrátíme auto, které nám neuvěřitelně dobře sloužilo. Zkrátka už jen pár hodin a opustíme Madagaskar.

4.12.2016 v 11:48 | Karma článku: 12.84 | Přečteno: 206 | Diskuse

Veronika Janů

Road trip Madagaskar - zpátky v Taně

Probudila jsem se do zataženého rána a marně přemýšlím, jak nacpu do kufru všechny dárky, které jsem koupila.

13.11.2016 v 9:47 | Karma článku: 14.17 | Přečteno: 248 | Diskuse

Veronika Janů

Road trip Madagaskar - je to blízko!

Člověk by nikdy neměl říkat, že už ho nemůže nic překvapit, a už vůbec ne tady na Madagaskaru. Nevím, za co jsme si to právě dnes zasloužili, ale pravděpodobně jsme byli jen po zásluze potrestáni za dobré skutky.

14.10.2016 v 12:38 | Karma článku: 14.79 | Přečteno: 364 | Diskuse

Veronika Janů

Road trip Madagaskar - co se děje kolem cest

Dnes ráno jsme se probudili doslova v botanické zahradě. Naším cílem pro dnešní den se totiž stal národní park Ranomafana.

3.10.2016 v 11:03 | Karma článku: 20.86 | Přečteno: 326 | Diskuse

Další články z rubriky Cestování

Jiří Jurčák

Ligurie – Cinque Terre

Cinque Terre je v Itálii něco podobného, jako u nás Telč či Český Krumlov. Historie kam se podíváš, navíc posazená v subtropických zahradách na útesech nad samým mořem.

19.8.2017 v 12:46 | Karma článku: 7.65 | Přečteno: 177 | Diskuse

Ervín Dostálek

Místo báječné k narození - 204: Že nevíte kdo vymyslel matematické znaménko rovná se (=) ?

Na území britského Walesu najdeme množství turisticky atraktivních lokalit. Za návštěvu stojí kromě hradů i zdejší tři národní parky. Prvním navštíveným byl Pembrokeshire Coast National Park a v něm krásné pobřežní městečko Tenby

19.8.2017 v 11:35 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 76 | Diskuse

Ervín Dostálek

Báječné místo k narození - 203:Prvním navštíveným hradem ve vzpurném Walesu byl Caerphilly

Wales má nejvíc hradů na světě - kolem čtyř stovek. Na konci 13. st. obsadil s konečnou platností Wales anglický král Edward I. a spoutal jej "železným kruhem" královských hradů. Prvním z nich byl hrad Caerphilly 10km od Cardiffu

18.8.2017 v 21:20 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 68 | Diskuse

Lubomír Stejskal

Korálový miniatlas (III) – Mix 1

Narodili jsme se příliš pozdě na to, abychom mohli v Rudém moři cokoli nového objevit a pojmenovat. Tamní tvorové byli definováni dávno před námi, někteří už v druhé polovině 18. století.

18.8.2017 v 18:05 | Karma článku: 6.96 | Přečteno: 79 | Diskuse

Ervín Dostálek

Místo báječné k narození - 202: Cardiff

Millennium Stadium pro 75 tisíc sedících diváků pro mistrovství světa v ragby i zápasy OH ve fotbalu i vystoupení Madonny a dalších zpěváků a hudebních těles, i hrad, centrum, přístav - to je Cardiff (Caerdydd), metropole Walesu.

18.8.2017 v 8:50 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 73 | Diskuse
Počet článků 50 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 699
Jsem zdravotní laborantka, tato práce mě sice baví, ale daleko radši se věnuji focení. Velice toužím po tom stát se skutečnou fotografkou. Navštívila jsem spoustu zajímavých míst a ráda bych se s ostatními podělila o své postřehy ale hlavně o fotografie. Další mojí velkou láskou je dobré jídlo, ráda zkouším nové věci a nebojím se experimentovat. Mou další tvorbu můžete najít zde: http://www.flickr.com/photos/veronikajanu/ https://www.facebook.com/veronikajanu.photograpy http://www.veronikajanu.cz/


Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.