Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Expedice Yucatán - cirkus Chichen Itza

6. 03. 2016 10:41:44
Cirkus Chichen Itzá, tak se bude jistě jmenovat dnešní kapitola. Jinak to snad ani nazvat nejde. Nevím, k čemu bych to mohla přirovnat, možná tak ke Karlštějnu, ale ani tak to není zdaleka taková „opičárna“.

Se slzou v oku jsem dnes vzpomínala na cestu tropickým pralesem a prodírání se divočinou cestou ke Calakmulu. Tady jsem se musela prodírat davy turistů a čelit útokům prodavačů všeho, co jen trochu souvisí s Mayskou tématikou. Hrůza, hrůza, hrůza. Člověk skoro ani nemá šanci prohlížet si památky, protože má za zády hned deset prodavačů, co mu nabízejí od sošek, přes šperky až po mexické klobouky a panáky na tequillu. Doufali jsme, že když přijdeme těsně před zavírací dobou, už to nebude tak šílené, ale bylo. Ke všemu tady člověka nepustí vůbec nikam. Kolem všech památek je plot, takže kolikrát jsem byla ráda, že jsem vůbec něco viděla. Když to porovnám s Uxmalem, nechápu proč je kolem Chichen Itzá takový povyk. Ale to byla naštěstí jen jedna část dne.

Nejznámější Mayská pyramida vůbec :-)

Den totiž začal v Méridě, nádherném historickém městě se španělskou příchutí. Noc jsme strávili v romantickém hotýlku přímo v srdci města a ráno jsme tak měli ideální výchozí bod pro procházku. Čekala bych, že tady budou na „bílé“ turisty zvyklí, ale i tak jsme budili dost povyk. Zejména v obchodě s oblečením, kam jsem se jen „náhodou“ zašla podívat. Bohužel ceny mě uchvátily natolik, že jsem se neudržela a odnášela si do kabinky plnou náruč oblečení k vyzkoušení. Slečny prodavačky na mě koukaly jako na panenku a s radostí nosily kousky, které na mně chtěly vidět. Nejsem nějak superštíhlá, jsem úplně normální, ale do zdejšího průměru rozhodně nezapadám. Průměrná mexická dívka (a tedy i slečny prodavačky) by se v tomto obchodě oblékly jen stěží. A tak trochu závistivě a se smutkem v očích koukaly, když jsem vylezla z kabinky v překrásných černých šatech, které ještě zdůraznily pas, což je část těla, kterou Mexičanky prostě nemají.

Zlatavé ranní slunce v ulicích Méridy.

Ale dost už o módě, daleko nejzajímavější dnes byla takzvaná Cenotes. Přírodní krasová jezera, která tu jsou doslova všude. Cestou do Chichen Itzá jsme viděli spoustu ukazatelů a tak jsme si prostě jeden vybrali a sjeli na vedlejší cestu. CENOTE 200m. Dojeli jsme až do něčího dvorku, tam nás zkásli o sto korun a ukázali schody do sklepa. Aha... Už jsem říkala, jak strašně se bojím pavouků? S každým krokem jsem očekávala, že na nějakého narazím. Naštěstí tam žádný nebyl. Místo toho se před námi otevřelo krasové jezírko osvětlené několika reflektory. Dokonale čistá tyrkysová voda, odhadem tak pět metrů hluboká, místy možná víc. Plavali v ní drobné rybky. Přiznávám, že jsem měla šílený strach do té vody vlézt. Nesnáším, když je pode mnou velká hloubka a já nevím, co v ní je. Ačkoli vím, že tato obava je naprosto nelogická a že tam opravdu není nic, co by mě mohlo sežrat, šíleně mi tlouklo srdce a na poprvé jsem zvládla jen dvě tempa. Příjemně chladivá voda. Chvíli jsme tam byli jen sami dva. Pak přišla skupinka místních a začali být dost hluční, tak jsme se rozhodli raději pokračovat v naší cestě. Další cenote bylo pro změnu úplně otevřené a vedly k němu dlouhé kořeny stromů. Tohle bylo prý 45 m hluboké a vysoko nad námi se otevírala propast. Asi jako by někdo zatopil Macochu a dalo se v ní koupat. Naprosto neuvěřitelné. A podobných jezírek je plný Yucatán! Skoro každý má na zahradě nebo ve sklepě své vlastní Cenote.

Vchod do prvního Cenote

Krasové jezírko ve sklepě

Dřevěné schody k druhému z jezírek.

Autor: Veronika Janů | neděle 6.3.2016 10:41 | karma článku: 14.39 | přečteno: 423x

Další články blogera

Veronika Janů

Road trip Madagaskar - zamyšlení na závěr

Dnes jsem vstala nějak brzy, asi je to tím, že je dnes poslední den. Zabalím poslední věci a vrátíme auto, které nám neuvěřitelně dobře sloužilo. Zkrátka už jen pár hodin a opustíme Madagaskar.

4.12.2016 v 11:48 | Karma článku: 12.84 | Přečteno: 206 | Diskuse

Veronika Janů

Road trip Madagaskar - zpátky v Taně

Probudila jsem se do zataženého rána a marně přemýšlím, jak nacpu do kufru všechny dárky, které jsem koupila.

13.11.2016 v 9:47 | Karma článku: 14.17 | Přečteno: 248 | Diskuse

Veronika Janů

Road trip Madagaskar - je to blízko!

Člověk by nikdy neměl říkat, že už ho nemůže nic překvapit, a už vůbec ne tady na Madagaskaru. Nevím, za co jsme si to právě dnes zasloužili, ale pravděpodobně jsme byli jen po zásluze potrestáni za dobré skutky.

14.10.2016 v 12:38 | Karma článku: 14.79 | Přečteno: 364 | Diskuse

Veronika Janů

Road trip Madagaskar - co se děje kolem cest

Dnes ráno jsme se probudili doslova v botanické zahradě. Naším cílem pro dnešní den se totiž stal národní park Ranomafana.

3.10.2016 v 11:03 | Karma článku: 20.86 | Přečteno: 326 | Diskuse

Další články z rubriky Cestování

Jiří Jurčák

Ligurie – Cinque Terre

Cinque Terre je v Itálii něco podobného, jako u nás Telč či Český Krumlov. Historie kam se podíváš, navíc posazená v subtropických zahradách na útesech nad samým mořem.

19.8.2017 v 12:46 | Karma článku: 7.65 | Přečteno: 177 | Diskuse

Ervín Dostálek

Místo báječné k narození - 204: Že nevíte kdo vymyslel matematické znaménko rovná se (=) ?

Na území britského Walesu najdeme množství turisticky atraktivních lokalit. Za návštěvu stojí kromě hradů i zdejší tři národní parky. Prvním navštíveným byl Pembrokeshire Coast National Park a v něm krásné pobřežní městečko Tenby

19.8.2017 v 11:35 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 76 | Diskuse

Ervín Dostálek

Báječné místo k narození - 203:Prvním navštíveným hradem ve vzpurném Walesu byl Caerphilly

Wales má nejvíc hradů na světě - kolem čtyř stovek. Na konci 13. st. obsadil s konečnou platností Wales anglický král Edward I. a spoutal jej "železným kruhem" královských hradů. Prvním z nich byl hrad Caerphilly 10km od Cardiffu

18.8.2017 v 21:20 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 68 | Diskuse

Lubomír Stejskal

Korálový miniatlas (III) – Mix 1

Narodili jsme se příliš pozdě na to, abychom mohli v Rudém moři cokoli nového objevit a pojmenovat. Tamní tvorové byli definováni dávno před námi, někteří už v druhé polovině 18. století.

18.8.2017 v 18:05 | Karma článku: 6.96 | Přečteno: 79 | Diskuse

Ervín Dostálek

Místo báječné k narození - 202: Cardiff

Millennium Stadium pro 75 tisíc sedících diváků pro mistrovství světa v ragby i zápasy OH ve fotbalu i vystoupení Madonny a dalších zpěváků a hudebních těles, i hrad, centrum, přístav - to je Cardiff (Caerdydd), metropole Walesu.

18.8.2017 v 8:50 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 73 | Diskuse
Počet článků 50 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 699
Jsem zdravotní laborantka, tato práce mě sice baví, ale daleko radši se věnuji focení. Velice toužím po tom stát se skutečnou fotografkou. Navštívila jsem spoustu zajímavých míst a ráda bych se s ostatními podělila o své postřehy ale hlavně o fotografie. Další mojí velkou láskou je dobré jídlo, ráda zkouším nové věci a nebojím se experimentovat. Mou další tvorbu můžete najít zde: http://www.flickr.com/photos/veronikajanu/ https://www.facebook.com/veronikajanu.photograpy http://www.veronikajanu.cz/


Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.