Tak jsme včera uzavřeli kruh a vrátili se zpět do Tulum. Opět jsem se přesvědčila o tom, jak turismus dokáže to nejkrásnější úplně zničit…
Po té, co jsme navštívili dvě překrásné cenote, napadlo nás vyzkoušet ještě nějaké cestou z Tulum do Playa del Carmen. Všude na ně byly upoutávky a tak jsme si zkrátka jednu vybrali a odbočili. Asi nás mělo varovat už jen to, že na zdejší cenote byly obrovské reklamy a barevné billboardy a ne ukazatele napsané na kusu dřeva. A vsupné? Ehm, 40 amerických dolarů na osobu. To jako vážně?! Když v těch předchozích jsme platili asi stovku v přepočtu na naše? Jo, jo… Jenže tahle je prý výjimečná! Jezdí sem spousta Američanů! A dostanete plovací vestičku a helmičku aby se vám náhodou něco nestalo a nemohli jste nikoho žalovat. Byla jsem znechucená. Bohužel sezóna se přiblížila a tak i Playa del Carmen se změnila téměř k nepoznání. Všechno najednou začalo zářit neony a barvami. Všude se z ničeho nic objevily bary a navoněné restaurace a také lidí v ulicích přibylo. To milé, domácky působící místo se změnilo. Možná jsem ráda, že se zítra vracíme domů.
Poslední den už toho obvykle moc nefotím, spíš si jen užívám atmosféru místa a jsem trochu smutná, že je čas se rozloučit. Žebrák při procházce ve městě Valladolid.
Opět Valladolid a nejlepší plněná bageta jakou jsem kdy v životě jedla. Tak dobrá, že než jsme jí dojedli už jsme si objednali další! Plněná rozplývajícím se pečeným vepřovým v takové té chutné mastné kořeněné omáčce z výpeku.
A pak bylo potřeba dát si něco sladkého. Je libo palačinky s čokoládou nebo typické smažené churros? My si dali pro jistotu obojí.
Ačkoli se to může zdát neuvěřitelné, tak tohle auto bylo pojízdné.A nebylo v o moc horším stavu než jiná auta, která jsme běžně potkávali.
Ale jinak musím všem říct, že Mexiko je úžasná země plná kontrastů a překrásné přírody. Mexiko určitě není jen tequilla a fazole, není to ani Karibik. Od teď se mi vždycky při slově Mexiko vždy vybaví cesta panenskou džunglí do Calakmulu, ospalá městečka ve vnitrozemí a usměvavý pán z laguny. Ananas a avokádo už nikdy nebudou chutnat stejně, má obliba limetek stoupla. A mně nezbývá než doufat, že tu nejsem naposled. No a cestou v letadle budu pomalu přemýšlet, kam vyrazíme příště!
ADIOS!
Rozloučení s Playa del Carmen
Když jsme odjížděli zvedl se silný vítr a začalo pršet.
Krásná tyrkysová voda i pláž se najednou úplně změnily a začala jsem si připadat spíš jako někde v Anglii.
Tak, a tohle je náš maskot (Potápka), který nás doprovází na všech cestách. Vždy jí kouká hlava někde z baťůžku a nosí nám štěstí (nebo tomu alespoň všichni věříme).
Tímto jsem se tedy alespoň prozatím rozloučila s Mexikem. No a protože nevydržím dlouho na jednom místě a už cestou z Mexika jsem přemýšlela, kam pojedu příště, můžete se těšit na cestovní zážitky z Madagaskaru! Už za 14 dní odlétáme, tentokrát opět i s mojí mamkou, která s námi tak odvážně procestovala Vietnam.
A na úplný závěr bych chtěla poděkovat všem, kteří se na mém blogu zastaví a přečtou si alespoň malý kousek z našich dobrodružství. Každý komentář od vás mě vždycky hrozně moc potěší!!! A doufám, že alespoň některé z vás inspiruje k zajímavým cestám do ne úplně tradičních míst. Důležité je nebát se :-) A nebojte, i my cestujeme s kufry na kolečkách ;-)
