Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Road trip Madagaskar - Praha, Istanbul, Antananarivo

29. 05. 2016 10:31:13
Tentokrát jsme se rozhodli, jak už nadpis napovídá, pro Madagaskar. Ze začátku to celé byl spíš takový vtip a ani jeden z nás nevěřil tomu, že to skutečně uděláme.

Michal totiž dostal k narozeninám stírací mapu světa, kde člověk vždy seškrábe místo, kde byl, podobně jako je tomu na stíracích losech. Zdálo se nám, že naše mapa je zatím velmi málo objevená a chtěli jsme setřít co největší kus. No a tak přišla řeč na Madagaskar... Postupně v nás tahle myšlenka rostla až jsem jednoho dne objednala průvodce, koupila mapu a začala shánět letenky.

Celý Road trip Madagaskar se uskutečnil na přelomu března a dubna, psala jsem zápisky ručně v průběhu naší cesty tak, jak se odehrávala naše dobrodružství a teď je budu postupně přepisovat sem na blog. To jen na vysvětlení pro nově příchozí, kteří mě ještě neznají. V předchozích letech jsem stejným způsobem napsala i dvoje zápisky z Vietnamu a z Mexika. Doufám, že Madagaskar nebude o nic méně zajímavější, hlavně ho hodlám naplnit velkou spoustou fotek, kterých mám tentokrát neuvěřitelnou sbírku.

Tak se hezky posaďte a pojďte to celé zažít s námi!!!

Praha - Istanbul - Antananarivo

Tak jsme právě v Istanbulu na letišti a já stále nemůžu uvěřit tomu, že se to skutečně děje. Že zítra opravdu přistaneme na Madagaskaru, v zemi lemurů a baobabů. Že uvidím jednu z nejúžasnějších zemí světa i s její unikátní faunou a flórou. Že poznám úplně nový svět a ochutnám spoustu dosud nepoznaného. Vlastně vůbec nevím, co mám čekat. Mé pocity jsou dost smíšené, ale převládá zvědavost a trochu adrenalin.

Letos jsme zvolili společnost Turkish Aerolines a zatím jen samá příjemná překvapení. Jídlo lepší než leckde v restauraci a let z Prahy do Istanbulu byl tak krátký, že jsem se ani nestačila pořádně rozkoukat a vypít kávu. Šestihodinové čekání zatím také všichni zvládáme dobře.

říkala, jsem, že jídlo bylo skvělé?

Na tomto místě mě z psaní vyrušila asi pětiletá turecká slečna, kterou nesmírně zaujalo mé plnicí pero a hlavně podivná stopa, kterou nechává na papíře. Uměla asi deset anglických slov a tak jsem vytáhla barevné fixy a chvíli jsme si malovaly. Pak jsem jí půjčila pero a učila jí s ním chvíli psát. Nakonec mi přinesla ochutnat spoustu tureckých dobrot, které měla sebou. Pak ještě chvíli s obdivem okukovala mé náušnice, náramky a růžově nalakované nehty, ale to už byl čas jejich letu a tak jsme se musely rozloučit. Letiště jsou zkrátka zvláštní místa.

šest hodin je dlouhých, ale našli jsme si tiché místečko a svorně usnuli

Teď je 14:42 a my jsme zavření v letadle na Mauriciu. Na Madagaskar se totiž letí právě přes něj, a jak jsem očekávala, skoro všichni tu vystoupili. Zbyla tu s námi jen skupina francouzských teenagerů v tričkách s nápisy „This is Africa“ a „Life for Madagascar“. Ze vzduchu vypadal Mauricius překrásně, ale usoudila jsem, že bych se tu asi unudila. Kromě pláží a plantáží s cukrovou třtinou tu není v podstatě nic. Už se nemůžu dočkat, až vystoupíme v Antananarivu a začne se konečně něco dít.

pohled na Madagaskar ze vzduchu před přistáním

Páni!!! Tak jsme skutečně tady!! Po příletu věci nabraly neuvěřitelný spád, až mě to překvapilo. Tedy, co mě překvapilo skoro nejvíc, bylo to, že chtěli zaplatit za víza. To je také věc, která se tu mění snad každého půl roku. Zaplatili jsme tedy 25 euro a dostali opravdu nádherné vízum do pasu. Na jeho potvrzení se podílelo rekordních 7 osob, přičemž většina jejich práce spočívala jen v přendání pasu z jednoho místa na druhé. Jiný člověk pas oskenoval, další napsal datum, poslední pak dal razítko. Dokonce i s našimi kufry jsme se setkali, čemuž nikdo z nás od začátku moc nevěřil. Ovšem největší překvapení nás čekalo u východu z letiště v podobě pánů z půjčovny aut, kteří pro nás skutečně měli připravené auto. Neuvěřitelné, všechno klaplo na jedničku. To, že na nás nebudou čekat s autem, byla asi naše největší obava, protože jsme se rozhodli jít trochu proti Malgašským pravidlům a půjčili jsme si auto bez řidiče, což se tu normálně nedělá. Auto na nás ale čekalo hned na letišti, takže jsme ho obešli, nafotili a zkontrolovali, abychom zjistili, že nefungují brzdová světla. A další překvapení! „Tak si tedy auto odvezte, neplaťte zálohu a my si vás zítra ráno najdeme a světlo opravíme“

no jo... nesmělo se tu fotit, ale já prostě musela... jít pěšky od letadla přes runway se člověku jen tak nepoštěstí :-) nazvala jsem to "přistání v polích"

vyplňování nezbytných dokumentů, kde jsme museli potvrdit, že jsme zdraví (v té době mi teklo z nosu a každých pět minut jsem dostala záchvat kašle, koukali na mě sice divně, ale byla jsem vpuštěna)

To už nám tedy vůbec nic nebránilo vyrazit hledat ubytování, které jsem nám zamluvila předem přes booking. Po zkušenostech z Mexika jsem si stáhla offline mapu Madagaskaru a věřila, že prostě zadám adresu a pojedeme. Ach ta má naivita. Po zadání adresy jsem zjistila, že ulice neexistuje, čtvrť neexistuje, bod zájmu neexistoval, dokonce ani souřadnice GPS nefungovaly a právě v tuto chvíli jsem si uvědomila, že Madagaskar je prostě úplně jiný level a sama sobě jsem se začala smát. Ubytování jsme našli až za pomoci majitele ubytování, který naštěstí mluvil anglicky a dojel si pro nás až na druhý konec města, kam se nám za dobu bloudění podařilo dostat.

Vlajka Madagaskaru, která se nám "bimbala" před očima celých 2000 kilometrů :-)

připadalo mi, že Antananarivo (Tana) je snad celé na vodě

Cestou mě překvapila opravdová chudoba lidí. Člověk to může stokrát vidět v televizi, ale stejně se ho to jaksi nedotýká. Není to na dosah, není to reálné, ale tady to člověk cítí na vlastní kůži, z každého pohledu místních, který na něm ulpí. Měla jsem chvílemi vyloženě špatný pocit, že my se tu proháníme ve vypůjčeném autě s luxusními mobilními telefony a dostatkem peněz. Ráda bych řekla, že mi tu lidé nepřišli nešťastní, ale byla by to lež. Útrpnost v jejich očích nešlo nevidět...

průjezd městem při bloudění

Po příjezdu do ubytování nastalo další milé překvapení v podobě neuvěřitelně vstřícné a usměvavé paní Fary, která nás vítala jako svou rodinu a s hrdostí ukázala celý dům. Všechno obložené tropickým dřevem v nádherné zahradě! Měli jsme hrozný hlad a tak nás poslala do nejbližší restaurace, sice měla být asijská, ale stejně jsme si tam dali úplně normální zdejší jídlo a hlavně pivo. Asi nás tu považují za hrozné alkoholiky, protože jsme si k večeři objednali tři piva (pro tři) a číšník se nás několikrát zeptal, zda opravdu chceme tři piva, že jsou velká! Měl tak trochu pravdu, velké pivo tu má 650 ml, ale my jsme Češi!

tady se Michal snažil doptat, kde by se asi mohla nacházet adresa, kterou hledáme, ale marně

a tady už nádherný Fara ́s guesthouse, kde jsme původně měli strávit jen jednu noc, ale pak se to celé zamotalo (pokračování příště)

proslulé Three horses beer, které nám pravidelně na konci dne zachraňovalo život a zdravý rozum

Autor: Veronika Janů | neděle 29.5.2016 10:31 | karma článku: 20.80 | přečteno: 492x

Další články blogera

Veronika Janů

Road trip Madagaskar - zamyšlení na závěr

Dnes jsem vstala nějak brzy, asi je to tím, že je dnes poslední den. Zabalím poslední věci a vrátíme auto, které nám neuvěřitelně dobře sloužilo. Zkrátka už jen pár hodin a opustíme Madagaskar.

4.12.2016 v 11:48 | Karma článku: 12.84 | Přečteno: 206 | Diskuse

Veronika Janů

Road trip Madagaskar - zpátky v Taně

Probudila jsem se do zataženého rána a marně přemýšlím, jak nacpu do kufru všechny dárky, které jsem koupila.

13.11.2016 v 9:47 | Karma článku: 14.17 | Přečteno: 248 | Diskuse

Veronika Janů

Road trip Madagaskar - je to blízko!

Člověk by nikdy neměl říkat, že už ho nemůže nic překvapit, a už vůbec ne tady na Madagaskaru. Nevím, za co jsme si to právě dnes zasloužili, ale pravděpodobně jsme byli jen po zásluze potrestáni za dobré skutky.

14.10.2016 v 12:38 | Karma článku: 14.79 | Přečteno: 364 | Diskuse

Veronika Janů

Road trip Madagaskar - co se děje kolem cest

Dnes ráno jsme se probudili doslova v botanické zahradě. Naším cílem pro dnešní den se totiž stal národní park Ranomafana.

3.10.2016 v 11:03 | Karma článku: 20.86 | Přečteno: 326 | Diskuse

Další články z rubriky Cestování

Jiří Jurčák

Ligurie – Cinque Terre

Cinque Terre je v Itálii něco podobného, jako u nás Telč či Český Krumlov. Historie kam se podíváš, navíc posazená v subtropických zahradách na útesech nad samým mořem.

19.8.2017 v 12:46 | Karma článku: 7.65 | Přečteno: 177 | Diskuse

Ervín Dostálek

Místo báječné k narození - 204: Že nevíte kdo vymyslel matematické znaménko rovná se (=) ?

Na území britského Walesu najdeme množství turisticky atraktivních lokalit. Za návštěvu stojí kromě hradů i zdejší tři národní parky. Prvním navštíveným byl Pembrokeshire Coast National Park a v něm krásné pobřežní městečko Tenby

19.8.2017 v 11:35 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 76 | Diskuse

Ervín Dostálek

Báječné místo k narození - 203:Prvním navštíveným hradem ve vzpurném Walesu byl Caerphilly

Wales má nejvíc hradů na světě - kolem čtyř stovek. Na konci 13. st. obsadil s konečnou platností Wales anglický král Edward I. a spoutal jej "železným kruhem" královských hradů. Prvním z nich byl hrad Caerphilly 10km od Cardiffu

18.8.2017 v 21:20 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 68 | Diskuse

Lubomír Stejskal

Korálový miniatlas (III) – Mix 1

Narodili jsme se příliš pozdě na to, abychom mohli v Rudém moři cokoli nového objevit a pojmenovat. Tamní tvorové byli definováni dávno před námi, někteří už v druhé polovině 18. století.

18.8.2017 v 18:05 | Karma článku: 6.96 | Přečteno: 79 | Diskuse

Ervín Dostálek

Místo báječné k narození - 202: Cardiff

Millennium Stadium pro 75 tisíc sedících diváků pro mistrovství světa v ragby i zápasy OH ve fotbalu i vystoupení Madonny a dalších zpěváků a hudebních těles, i hrad, centrum, přístav - to je Cardiff (Caerdydd), metropole Walesu.

18.8.2017 v 8:50 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 73 | Diskuse
Počet článků 50 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 699
Jsem zdravotní laborantka, tato práce mě sice baví, ale daleko radši se věnuji focení. Velice toužím po tom stát se skutečnou fotografkou. Navštívila jsem spoustu zajímavých míst a ráda bych se s ostatními podělila o své postřehy ale hlavně o fotografie. Další mojí velkou láskou je dobré jídlo, ráda zkouším nové věci a nebojím se experimentovat. Mou další tvorbu můžete najít zde: http://www.flickr.com/photos/veronikajanu/ https://www.facebook.com/veronikajanu.photograpy http://www.veronikajanu.cz/


Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.