Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Road trip Madagaskar - zamyšlení na závěr

4. 12. 2016 11:48:05
Dnes jsem vstala nějak brzy, asi je to tím, že je dnes poslední den. Zabalím poslední věci a vrátíme auto, které nám neuvěřitelně dobře sloužilo. Zkrátka už jen pár hodin a opustíme Madagaskar.

Prvních pár dní jsem byla přesvědčená, že už se sem nikdy nevrátím. Ale pak jsem vstřebala počáteční šok a začala používat slova jako: „až sem pojedeme příště“ „příště musíme“ „příště už budeme vědět“ „příště chci“. Asi se sem nevrátíme hned příští rok, jako tomu bylo u Vietnamu, ale jednou určitě ano.

Madagaskar je místo, které si člověka nezíská hned. Na první pohled je děsivý, špinavý, smutný a zamračený. Cestou na jih jsem nechápala logiku a filosofii místních a neuvěřitelně mě rozčilovalo, že pořád někdo chodil kolem hlavní silnice a my tak nemohli jet rychleji. Ale jakoby se u moře v ráji Ifaty něco změnilo a nám přešlo do krve místní „mora mora“, což se dá přeložit asi jako „hlavně vše v klidu, žádný spěch“. Malgaši tohle úsloví používají neustále a naprosto dokonale vystihuje jejich mentalitu. A tak cestou zpět z jihu do Tany mi už Madagaskar vůbec nepřipadal smutný ani špinavý a už vůbec ne smutný. Jsme prostě bílí vazahové a Malgaši se nás víc než co jiného bojí. Ale stačí se na ně mile usmát a pozdravit v jejich řeči, zamávat nebo ukázat úctu a roztají.

Madagaskar nás tedy naučil nespěchat a smířit se se vším, co přijde. Nedivit se a brát věci tak, jak jsou. Naučil nás vážit si tekoucí vody, stínu, elektřiny a vlastně i jeden druhého. Byly chvíle, kdy jsme se o sebe navzájem báli, kdy jsme věděli, že je situace dost na hraně. Neustále nám nad hlavou visel jako meč pocit, jak strašně daleko jsme od civilizace. Ale vše jsme bez větších potíží nakonec zvládli. Do jisté míry jsem se možná také přestala bát pavouků, protože ti naši mi teď přijdou naprosto směšní.

A upřímně doufám, že na Madagaskaru brzy proběhne nějaký vládní převrat, protože takhle tu všichni, kromě těch nahoře, zemřou hlady. Zem si pomalu zničí a už sem nebude jezdit vůbec nikdo, protože přiznejme si to zcela upřímně, deštných pralesů už tu moc nezbylo. A ještě pár období dešťů a zmizí i RN7, páteř a jediná dopravní tepna celé země. Snad se alespoň Číňanům podaří z Tuleáru opět udělat mezinárodní letiště, protože to je jedna z posledních věcí, která by mohla tomuto místu pomoci.

Madagaskar je přírodní zázrak, ke kterému v podstatě nevede žádná cesta. Zázrak, kterého si Malgaši zatím nedokážou vážit a nabídnout ho světu.

Uběhlo tři čtvrtě roku od našeho návratu z této cesty a já se s tím stále ještě vnitřně nevyrovnala. Nevím asi úplně jak to popsat, ale mám pocit, že Madagaskar je stále nezacelená rána. Myslím na něj dost často v různých situacích, když něčím plýtvám a nebo když vidím obchody přetékající lidmi a zbožím. Pokaždé, když vidím nějaké typické záběry baobabů v televizi nebo časopise, dýchne na mě teplo, ale současně to trochu zabolí. Představím si, co všechno se skrývá za tím obrazem a kolem něj, věci, které nejsou vidět. Je zvláštní, že symbolem Madagaskaru pro mě není příroda, ale lidé - Malgaši. Velmi zvláštní národ a naprosto odlišná mentalita od všeho, co jsem zatím poznala. Národ, který nedokáže vidět dál než je zítřek.

Autor: Veronika Janů | neděle 4.12.2016 11:48 | karma článku: 12.84 | přečteno: 206x

Další články blogera

Veronika Janů

Road trip Madagaskar - zpátky v Taně

Probudila jsem se do zataženého rána a marně přemýšlím, jak nacpu do kufru všechny dárky, které jsem koupila.

13.11.2016 v 9:47 | Karma článku: 14.17 | Přečteno: 248 | Diskuse

Veronika Janů

Road trip Madagaskar - je to blízko!

Člověk by nikdy neměl říkat, že už ho nemůže nic překvapit, a už vůbec ne tady na Madagaskaru. Nevím, za co jsme si to právě dnes zasloužili, ale pravděpodobně jsme byli jen po zásluze potrestáni za dobré skutky.

14.10.2016 v 12:38 | Karma článku: 14.79 | Přečteno: 364 | Diskuse

Veronika Janů

Road trip Madagaskar - co se děje kolem cest

Dnes ráno jsme se probudili doslova v botanické zahradě. Naším cílem pro dnešní den se totiž stal národní park Ranomafana.

3.10.2016 v 11:03 | Karma článku: 20.86 | Přečteno: 326 | Diskuse

Další články z rubriky Cestování

Jiří Jurčák

Ligurie – Cinque Terre

Cinque Terre je v Itálii něco podobného, jako u nás Telč či Český Krumlov. Historie kam se podíváš, navíc posazená v subtropických zahradách na útesech nad samým mořem.

19.8.2017 v 12:46 | Karma článku: 7.65 | Přečteno: 177 | Diskuse

Ervín Dostálek

Místo báječné k narození - 204: Že nevíte kdo vymyslel matematické znaménko rovná se (=) ?

Na území britského Walesu najdeme množství turisticky atraktivních lokalit. Za návštěvu stojí kromě hradů i zdejší tři národní parky. Prvním navštíveným byl Pembrokeshire Coast National Park a v něm krásné pobřežní městečko Tenby

19.8.2017 v 11:35 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 76 | Diskuse

Ervín Dostálek

Báječné místo k narození - 203:Prvním navštíveným hradem ve vzpurném Walesu byl Caerphilly

Wales má nejvíc hradů na světě - kolem čtyř stovek. Na konci 13. st. obsadil s konečnou platností Wales anglický král Edward I. a spoutal jej "železným kruhem" královských hradů. Prvním z nich byl hrad Caerphilly 10km od Cardiffu

18.8.2017 v 21:20 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 68 | Diskuse

Lubomír Stejskal

Korálový miniatlas (III) – Mix 1

Narodili jsme se příliš pozdě na to, abychom mohli v Rudém moři cokoli nového objevit a pojmenovat. Tamní tvorové byli definováni dávno před námi, někteří už v druhé polovině 18. století.

18.8.2017 v 18:05 | Karma článku: 6.96 | Přečteno: 79 | Diskuse

Ervín Dostálek

Místo báječné k narození - 202: Cardiff

Millennium Stadium pro 75 tisíc sedících diváků pro mistrovství světa v ragby i zápasy OH ve fotbalu i vystoupení Madonny a dalších zpěváků a hudebních těles, i hrad, centrum, přístav - to je Cardiff (Caerdydd), metropole Walesu.

18.8.2017 v 8:50 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 73 | Diskuse
Počet článků 50 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 699
Jsem zdravotní laborantka, tato práce mě sice baví, ale daleko radši se věnuji focení. Velice toužím po tom stát se skutečnou fotografkou. Navštívila jsem spoustu zajímavých míst a ráda bych se s ostatními podělila o své postřehy ale hlavně o fotografie. Další mojí velkou láskou je dobré jídlo, ráda zkouším nové věci a nebojím se experimentovat. Mou další tvorbu můžete najít zde: http://www.flickr.com/photos/veronikajanu/ https://www.facebook.com/veronikajanu.photograpy http://www.veronikajanu.cz/


Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.