Tajuplný Nippon - posvátná hora
Okolí této hory je proslulé hlavně cestou lemovanou stovkami typických oranžovo-černých sloupů. A já se strašně těšila, že si takovou úžasnou fotku sloupů udělám taky. Bohužel podobný nápad měla i půlka Japonska. Byla jsem zklamaná a velice rozčarovaná, když jsem viděla ty neuvěřitelné davy lidí, které se hrnuli už od nádraží. Takže udělat onu typickou fotku sloupů prostě nelze. Je to klam! Vím, že je to hloupé, ale bylo mi do breku. Byla jsem téměř znechucená těmi masami lidí, kteří mi přišli jen jako konzumenti senzace. Většina návštěvníků totiž ani nebyli Japonci, což se na atmosféře místa dost podepsalo. Tohle tedy byly mé pocity ve spodní části hory, na samotné začátku výstupu.
Hora je jedno z nejpopulárnějších míst celého Japonska.
Po pár minutách jsme tedy došli k onomu proslulému místu, které jsem znala z fotek a skutečně jsem měla slzy na krajíčku. Lidé si tu bezohledně dělali svá selfí, mačkali se jeden přes druhého a nikdo nebral žádné ohledy na lidi kolem sebe. V tom se Marek zvedl a rozhodl se prostě na chvíli zastavit dav turistů, který šel bránou směrem k nám. Postavil se svými téměř dvěma metry doprostřed a nikdo se neodvažoval protestovat. No a já si tak mohla udělat svůj vysněný snímek. Čemu jinému už by se mělo říkat láska? Podobnou službu pak udělal ještě na jiných místech pro další fotografy a já věděla, že jsem si ho vybrala dobře.
Fotografie po které jsem tolik toužila! Do dnes jí mám jako pozadí na monitoru a jedna z mých nejoblíbenějších vůbec. Možná i díky příběhu o jejím vzniku.
A taková byla realita. Davy lidí se mačkaly a strkaly a praly o místo, nedalo se skoro projít.
Také je důležité zmínit, že čím výš k vrcholu hory jsme stoupali, tím víc lidí ubývalo a o to snazší bylo udělat hezké snímky. Někdy stačí prostě počkat. Paradoxně nejméně lidí bylo cestou k záchodům, kde byly brány úplně stejně nádherné, jen tudy zkrátka nikdo nechodil a nešílel.
Výstup na posvátnou horu se dá jen těžko popsat. Od poloviny kopce už jsme šli vážně skoro sami a atmosféra se tak začala víc blížit něčemu posvátnému. Pak jsme dorazili až na úplný vrchol, kde nás oba spontánně napadlo vhodit mince do kasičky a pomodlit se tak, jak jsme se to naučili ve svatyni v Tokiu. Cesta dolů pak byla o to příjemnější, že už jsem se nehonila za dokonalými snímky a opravdu si jen užívala to zvláštní místo. Hora Inari na mě zatím dělala největší dojem a pokud se do Japonska někdy vrátím, tak určitě sem.
Posvátná hora Inari |
Proto, když jsme komplex opouštěli, koupili jsme si ještě malou bránu Tori, na kterou jsme napsali svá jména a přání a já jí zavěsila mezi ostatní.
To ale zdaleka nebyl celý náš den. V původním plánu jsem měla ještě návštěvu města Nara, které je na seznamu UNESCO. Je proslulé zejména spoustou chrámů a malými jelínky, kteří jsou tak plaší, že se nechají od lidí hladit. Výstup na Inari nás ale velmi vyčerpal jak fyzicky, tak psychicky a proto jsme se nakonec rozhodli „jen“ vydat do Osaky, která je hned vedle Kjóta a prohlédnout si pro změnu japonský hrad. Ono se to nezávislému pozorovateli může zdát zvláštní, ale když jsme takhle na nějakém výletě a už pátý den vidíme samé svatyně, přestane člověk mezi nimi rozeznávat a je potřeba vložit do programu zase něco jiného.
Hrad v Osace
Veronika Janů
Tajuplný Nippon - zahrada Kenrokuen
Ještě na žádné z mých dovolených se mi nepodařilo přibrat, vždycky to bylo spíš naopak, ale Japonsko?!
Veronika Janů
Tajuplný Nippon - proč se nám líbí Kanazawa
Dnes jsme cestovali doslova po vzoru místních, což znamená s pořádnou svačinou sebou. Na každém nádraží je vždy patro s jídlem, které je vyloženě připravené a určené k tomu, aby si ho člověk vzal sebou na palubu vlaku.
Veronika Janů
Tajuplný Nippon - obyčejný den
Japonsko je vážně podivná země. Určitě už jste slyšeli o takzvaných trainspotterech, tedy o lidech, kteří fotí vlaky
Veronika Janů
Tajuplný Nippon - první ochutnávka Kjóta
Pokaždé, když si povzdechnu, že už asi nemůže být horší počasí, mi někdo tam nahoře dokáže, že se mýlím. Dnes z nebe padaly doslova proudy vody a teplota klesla pod deset stupňů.
Veronika Janů
Tajuplný Nippon - úvahy ve vlaku
Dnes se počasí konečně trochu umoudřilo, ne snad, že by svítilo sluníčko, to bych chtěla moc, ale neprší. Oproti prvnímu dni dost klesla teplota a já se slzou v oku smutně koukám na všechny šaty, co jsem si vzala s sebou.
Veronika Janů
Tajuplný Nippon - když prší
Dnešní den byl velmi zvláštní. Probudili jsme se do deštivého rána a mlha byla tak hustá, že nebylo vidět ani Tokio sky tree.
Veronika Janů
Tajuplný Nippon - zamlžené Nikkó a večerní Unagi
Právě sedím ve vlaku z Nikkó a přemýšlím o všem, co jsem doposud zažila a viděla. Japonsko je opravdu naprosto jiné, než země kde jsem doposud byla.
Veronika Janů
Tajuplný Nippon - rybí trh a mrakodrapy
Některé dny jsou tak krásné, že se mi o ně skoro ani nechce dělit. Ten dnešní začal poměrně brzy, probudili jsme se kolem půl šesté, rozhodli jsme se tedy, že navštívíme neslavnější rybí trh Tsukiji.
Veronika Janů
Tajuplný Nippon - Sakury a šťastné konce
Když jsem odjížděla do Japonska, měla jsem trochu obavy, že možná ani nebudu mít o čem psát. Přece jen je to naprosto kultivovaná a především kulturní země.
Veronika Janů
Tajuplný Nippon - první dojmy
Takže opravdu Japonsko. Jsem tady, je to tak a už mi ho nikdo nevezme. Můj splněný sen o sakurách, gejšách a sushi.
Veronika Janů
Road trip Madagaskar - zamyšlení na závěr
Dnes jsem vstala nějak brzy, asi je to tím, že je dnes poslední den. Zabalím poslední věci a vrátíme auto, které nám neuvěřitelně dobře sloužilo. Zkrátka už jen pár hodin a opustíme Madagaskar.
Veronika Janů
Road trip Madagaskar - zpátky v Taně
Probudila jsem se do zataženého rána a marně přemýšlím, jak nacpu do kufru všechny dárky, které jsem koupila.
Veronika Janů
Road trip Madagaskar - je to blízko!
Člověk by nikdy neměl říkat, že už ho nemůže nic překvapit, a už vůbec ne tady na Madagaskaru. Nevím, za co jsme si to právě dnes zasloužili, ale pravděpodobně jsme byli jen po zásluze potrestáni za dobré skutky.
Veronika Janů
Road trip Madagaskar - co se děje kolem cest
Dnes ráno jsme se probudili doslova v botanické zahradě. Naším cílem pro dnešní den se totiž stal národní park Ranomafana.
Veronika Janů
Road trip Madagaskar - národní park Isalo
Dnešek byl opět naprosto úchvatný. Viděli jsme tolik věcí, že snad ani není možné, že to byl jen jeden den.
Veronika Janů
Road trip Madagaskar - jedeme dál
Tak jsme se dnes ráno rozloučili s mořem i posledním baobabem a vydali se zpět směr Tana. A jak bylo v plánu, zastavili jsme cestou v národním parku Isalo.
Veronika Janů
Road trip Madagaskar - čas na odpočinek
Včerejší i dnešní den jsme zasvětili odpočinku na pláži. Musíme se zregenerovat a načerpat síly na cestu zpět.
Veronika Janů
Road trip Madagaskar - konečně v ráji
Tak jsme se tedy konečně dostali až do nejvzdálenějšího bodu naší cesty. Malého ráje se jménem Ifaty...
Veronika Janů
Road trip Madagaskar - až do Tuleáru!
Včerejší den byl tak vyčerpávající, že jsem měla sílu už jen lehnout si do postele. Když jsme ráno opustili Fianarantsou, všichni jsme očekávali, že se cesta konečně zlepší, ale nestalo se tak.
Veronika Janů
Road trip Madagaskar - po dálnici RN7
Jsme ve městě Fianarantsoa a já vůbec nevím, čím začít. Ranní procházkou městem? Tím, co všechno jsem dnes po cestě viděla? Nebo tím, že jsme 20 kilometrů jeli dvě hodiny?
předchozí | 1 2 3 | další |
- Počet článků 61
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 707x
Mou další tvorbu můžete najít zde: http://www.flickr.com/photos/veronikajanu/
https://www.facebook.com/veronikajanu.photograpy
http://www.veronikajanu.cz/