Tajuplný Nippon - proč se nám líbí Kanazawa
Je to naprosto geniální a hlavně hezké, chutné a levné. Sushi set tu vyjde tak na 200-250 korun, takový ten obyčejný, s mušlí, pravým krabím masem a chobotnicí. ;-) Ono vůbec krab je tu dost levné a běžné maso, takže takový krabí salát tu dostává zcela nový rozměr.
Nevěděli jsme, co si dřív vybrat.
Cesta z Kjóta do Kanazawy trvala si dvě hodiny. Co naplat, vlaky tu mají prostě rychlejší než u nás, ale hlavně nesrovnatelně pohodlnější. Všichni cestující například vždy jedou ve směru jízdy, protože celá sedadla jsou otáčecí. A tolik místa pro nohy! Jeli jsme tedy směr Kanazawa s dobrotami na našich stolečcích a sledovali, jak se mění krajina za oknem. Například moře tu má neskutečně zelenou barvu. Krajina začala být postupně víc a víc vrásčitá až se ukázaly i zasněžené vrcholky hor. To už nás vítala Kanazawa, která sice leží na břehu moře, je ale i dost blízko horám což vytváří její specifickou atmosféru.
Na nádraží v Kanazawě nás přivítal robot Asimov, který nám ochotně sdělil, jaké zajímavosti nemáme minout.
Marek se cítil po tolika dnech chození celý rozlámaný a tak ještě na nádraží využil služeb místního chiropraktika.
A já se mezi tím kochala malou zahradou. Zeleň je tu opravdu všude, i na místech kde by jí člověk nečekal.
Takhle vypadá jeden z mnoha obchůdků na nádraží. Místní tu nakupují hlavně spousty sladkých drobností jako dárky. Vše je nádherně nazdobené a zabalené skoro jako šperky.
Na ochutnání všech saké je bohužel naše dovolená příliš krátká.
Když jsme vystoupili z vlaku, čekalo nás klasické dilema, pojedeme místní dopravou a nebo zbaběle využijeme taxi? Vzhledem k tomu, kolik věcí už jsme nakoupili a že naše kufry opravdu ztěžkly, zvolili jsme raději axi. To se nakonec ukázalo jako velmi vtipné, protože opět nebydlíme v hotelu, ale „homestay“, čímž jsme místním taxikářům trochu zamotali hlavu. Nedokázali prostě pochopit, že nejdeme do hotelu, ale k někomu domů na úplně obyčejnou adresu, kterou taxikář nakonec ani nemohl najít a bloudili jsme uličkami téměř do setmění. Odměnou je nám ale velmi pěkné ubytování a to jsem si myslela, že byt v Tokiju už nemůže nic překonat. Tady vše doslova září novotou a v lednici nás dokonce čekalo chlazené pivo, voda a ovoce. Samozřejmě káva a čaj a také malé japonské sladkosti. Ale největší odměnou byl pytlík s pečivem západního typu, což je tu opravdu velká vzácnost. Naši hostitelé nám napsali i návod na ovládání toalety, takže konečně vím, k čemu jaké tlačítko slouží!
No a pak jsme vyrazli na malou nevinnou procházku, která začala fotografováním sakur, pokračovala ochutnávkou místního shochu a skončila v malém baru s místními u velkých panáků japonské whiskey. Kanazawa se nám zatím líbí asi nejvíc. Jsme t jen pár hodin, ale její atmosféra je nakažlivá a přátelská. Naprosto dokonalá kombinace starého a moderního, až mě mrzí, že jsme tu jen dvě noci.
Místo kolem řeky slouží jako místo k hrám a piknikům.
Večerní ruch na ulici.
Kanazawa žila i v noci.
Vtipná historka na závěr: když jsme odcházeli z baru ve veselé náladě, samozřejmě jsme si ještě museli dojít nakoupit něco málo k jídlu na ráno. Myslím, že jen Japonsku se člověku může stát, že při tom vyhraje dalších 4,5 litru různých nápojů od probiotického mléka přes rajčatový džus až po cocacolu. Jako vážně! A ještě jsem si to všechno musela postupně vylosovat.
Marek to samozřejmě nezapomněl zdokumentovat :-D. Nevím, která z nás dvou byla víc v rozpacích. U nás by se s cizincem nikdo nemazal, lístky by stopil a vzal si pak nápoje sám. Tahle slečna mě téměř donutila, abych si všechno poctivě vylosovala a pak ještě oběhla s košíkem obchod, nabrala vylosované věci a já tak konečně mohla odejít.
Japonci mají nějaké divné míry.
Veronika Janů
Tajuplný Nippon - zahrada Kenrokuen
Ještě na žádné z mých dovolených se mi nepodařilo přibrat, vždycky to bylo spíš naopak, ale Japonsko?!
Veronika Janů
Tajuplný Nippon - obyčejný den
Japonsko je vážně podivná země. Určitě už jste slyšeli o takzvaných trainspotterech, tedy o lidech, kteří fotí vlaky
Veronika Janů
Tajuplný Nippon - posvátná hora
Znáte taková ta vtipná srovnání dvou fotek, kdy u jedné je napsáno „očekávání“ a u druhé „realita“? Tak přesně něco takového jsme dnes zažili na hoře Inari.
Veronika Janů
Tajuplný Nippon - první ochutnávka Kjóta
Pokaždé, když si povzdechnu, že už asi nemůže být horší počasí, mi někdo tam nahoře dokáže, že se mýlím. Dnes z nebe padaly doslova proudy vody a teplota klesla pod deset stupňů.
Veronika Janů
Tajuplný Nippon - úvahy ve vlaku
Dnes se počasí konečně trochu umoudřilo, ne snad, že by svítilo sluníčko, to bych chtěla moc, ale neprší. Oproti prvnímu dni dost klesla teplota a já se slzou v oku smutně koukám na všechny šaty, co jsem si vzala s sebou.
Veronika Janů
Tajuplný Nippon - když prší
Dnešní den byl velmi zvláštní. Probudili jsme se do deštivého rána a mlha byla tak hustá, že nebylo vidět ani Tokio sky tree.
Veronika Janů
Tajuplný Nippon - zamlžené Nikkó a večerní Unagi
Právě sedím ve vlaku z Nikkó a přemýšlím o všem, co jsem doposud zažila a viděla. Japonsko je opravdu naprosto jiné, než země kde jsem doposud byla.
Veronika Janů
Tajuplný Nippon - rybí trh a mrakodrapy
Některé dny jsou tak krásné, že se mi o ně skoro ani nechce dělit. Ten dnešní začal poměrně brzy, probudili jsme se kolem půl šesté, rozhodli jsme se tedy, že navštívíme neslavnější rybí trh Tsukiji.
Veronika Janů
Tajuplný Nippon - Sakury a šťastné konce
Když jsem odjížděla do Japonska, měla jsem trochu obavy, že možná ani nebudu mít o čem psát. Přece jen je to naprosto kultivovaná a především kulturní země.
Veronika Janů
Tajuplný Nippon - první dojmy
Takže opravdu Japonsko. Jsem tady, je to tak a už mi ho nikdo nevezme. Můj splněný sen o sakurách, gejšách a sushi.
Veronika Janů
Road trip Madagaskar - zamyšlení na závěr
Dnes jsem vstala nějak brzy, asi je to tím, že je dnes poslední den. Zabalím poslední věci a vrátíme auto, které nám neuvěřitelně dobře sloužilo. Zkrátka už jen pár hodin a opustíme Madagaskar.
Veronika Janů
Road trip Madagaskar - zpátky v Taně
Probudila jsem se do zataženého rána a marně přemýšlím, jak nacpu do kufru všechny dárky, které jsem koupila.
Veronika Janů
Road trip Madagaskar - je to blízko!
Člověk by nikdy neměl říkat, že už ho nemůže nic překvapit, a už vůbec ne tady na Madagaskaru. Nevím, za co jsme si to právě dnes zasloužili, ale pravděpodobně jsme byli jen po zásluze potrestáni za dobré skutky.
Veronika Janů
Road trip Madagaskar - co se děje kolem cest
Dnes ráno jsme se probudili doslova v botanické zahradě. Naším cílem pro dnešní den se totiž stal národní park Ranomafana.
Veronika Janů
Road trip Madagaskar - národní park Isalo
Dnešek byl opět naprosto úchvatný. Viděli jsme tolik věcí, že snad ani není možné, že to byl jen jeden den.
Veronika Janů
Road trip Madagaskar - jedeme dál
Tak jsme se dnes ráno rozloučili s mořem i posledním baobabem a vydali se zpět směr Tana. A jak bylo v plánu, zastavili jsme cestou v národním parku Isalo.
Veronika Janů
Road trip Madagaskar - čas na odpočinek
Včerejší i dnešní den jsme zasvětili odpočinku na pláži. Musíme se zregenerovat a načerpat síly na cestu zpět.
Veronika Janů
Road trip Madagaskar - konečně v ráji
Tak jsme se tedy konečně dostali až do nejvzdálenějšího bodu naší cesty. Malého ráje se jménem Ifaty...
Veronika Janů
Road trip Madagaskar - až do Tuleáru!
Včerejší den byl tak vyčerpávající, že jsem měla sílu už jen lehnout si do postele. Když jsme ráno opustili Fianarantsou, všichni jsme očekávali, že se cesta konečně zlepší, ale nestalo se tak.
Veronika Janů
Road trip Madagaskar - po dálnici RN7
Jsme ve městě Fianarantsoa a já vůbec nevím, čím začít. Ranní procházkou městem? Tím, co všechno jsem dnes po cestě viděla? Nebo tím, že jsme 20 kilometrů jeli dvě hodiny?
předchozí | 1 2 3 | další |
- Počet článků 61
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 707x
Mou další tvorbu můžete najít zde: http://www.flickr.com/photos/veronikajanu/
https://www.facebook.com/veronikajanu.photograpy
http://www.veronikajanu.cz/