Expedice Yucatán - cesta přes středozemí
Ráno bylo naprosto dokonalé počasí k focení a tak jsem neodolala a ještě jednou pobíhala po pláži a fotila, protože přesně tyhle snímky mě pak zahřívají v dlouhém zimním období.
Tušila jsem, že cestou uvidíme zajímavé věci a že budeme projíždět chudými vesničkami, ale že to bude až tak „MOC“ jsem nečekala.
Lidé ve vnitrozemí Yucatánu žijí opravdu na pokraji chudoby. Nejčastěji v maličkých špinavých domcích, a nebo přímo v dřevěných chatrčích s rákosovou střechou, často bez oken. Nějak jsem tomu pořád nemohla uvěřit. Jejich obydlí, víc než co jiného, připomínala chlívky. Jsou skutečně špinavé. A všechny dívky jsou tu velmi tlusté s mastnými buclatými tvářemi.
Další věc, kterou jsem tu vůbec nečekala, jsou mototaxíky. Motorka nebo mnohdy jen skútr s kárkou se sedadly. Jsou vlastně dost podobné asijským rikšám až na to, že tady slouží skutečně místním jako doprava, nikoli pro turisty.
Zastavili jsme se v jednom z větších městeček, protože Michal měl hlad a usoudil, že už by si ve tři hodiny odpoledne skutečně zasloužil oběd. Jsem hrozná, trápím ho tu hlady, ale na mě je tu nějak příliš horko a tak vůbec nemám hlad. Takže jsem ho zanechala v restauraci (rozuměj dřevěný stánek s grilem a plastovými židlemi) a vydala se sama na procházku po zdejší hlavní třídě (a současně jediné ulici, která tu byla). Místní si museli myslet, že jsem buď naprostý blázen, a nebo že jsem snad spadla z nebe. Velice ostře jsem kontrastovala s okolím a vybavená jen svým fotoaparátem jsem budila všeobecnou pozornost. Skoro každý si mě velice zvědavě prohlížel a zdravil. Lidé z druhé strany ulice mávali a skoro každý chtěl, abych ho vyfotila. Zírali jsme na sebe vzájemně a smáli se. Bylo to vlastně velice milé. Připadala jsem si důležitá, skoro jako bych fotila pro National Geographic. K Michalovi jsem se vrátila právě ve chvíli, kdy mu paní přinesla na stůl celkem složitě vypadající pokrm. Bohužel chutnal naprosto stejně jako většina věcí tady v Mexiku. Je to zvláštní fenomén, ale ať si dá člověk v podstatě cokoli, chutná to stejně… Ne, že by to nebylo dobré, ale není to také nic úžasného. Všechna jídla jsou tu tvořena kukuřičnými nebo pšeničnými plackami, fazolemi a masem, rajčatovou omáčkou, smetanou a sýrem. Zatím nejvíc jsem nadšená z čerstvého ovoce a šťáv, které z něho dělají a jsou k dostání na každém kroku za směšné peníze. Zamilovala jsem se do místních malých ananasů a avokáda.
Zítra nás čekají další vykopávky, jeskyně a doufám, že stihneme i město Campeche, které se nachází na druhém pobřeží.
Byl to dnes i trochu adrenalin, když celých 230 kilometrů nebyla ani jediná benzínová pumpa a my už skutečně potřebovalo natankovat. Posledních 30 kilometrů už jsme jeli snad jen na výpary se zbaběle vypnutou klimatizací i rádiem.
Tenhle pán se mě snažil přesvědčit, že skutečně potřebuji odvézt, protože na konec ulice je to přece strašně daleko!
A tihle pánové byli zase velmi veselí, jistě díky obsahu jejich plastových kelímků. Nabízeli mi, ať si dám s nimi, ale tolik odvahy jsou v sobě nenašla.
Ty barvy... Neuvěřitelná směs svěží zelené, vybledlých nápisů a bílých zubů.
Veronika Janů
Tajuplný Nippon - zahrada Kenrokuen
Ještě na žádné z mých dovolených se mi nepodařilo přibrat, vždycky to bylo spíš naopak, ale Japonsko?!
Veronika Janů
Tajuplný Nippon - proč se nám líbí Kanazawa
Dnes jsme cestovali doslova po vzoru místních, což znamená s pořádnou svačinou sebou. Na každém nádraží je vždy patro s jídlem, které je vyloženě připravené a určené k tomu, aby si ho člověk vzal sebou na palubu vlaku.
Veronika Janů
Tajuplný Nippon - obyčejný den
Japonsko je vážně podivná země. Určitě už jste slyšeli o takzvaných trainspotterech, tedy o lidech, kteří fotí vlaky
Veronika Janů
Tajuplný Nippon - posvátná hora
Znáte taková ta vtipná srovnání dvou fotek, kdy u jedné je napsáno „očekávání“ a u druhé „realita“? Tak přesně něco takového jsme dnes zažili na hoře Inari.
Veronika Janů
Tajuplný Nippon - první ochutnávka Kjóta
Pokaždé, když si povzdechnu, že už asi nemůže být horší počasí, mi někdo tam nahoře dokáže, že se mýlím. Dnes z nebe padaly doslova proudy vody a teplota klesla pod deset stupňů.
Další články autora |
Tři roky vězení. Soud Ferimu potvrdil trest za znásilnění, odvolání zamítl
Městský soud v Praze potvrdil tříletý trest bývalému poslanci Dominiku Ferimu. Za znásilnění a...
Moderní lichváři připravují o bydlení dlužníky i jejich příbuzné. Trik je snadný
Premium Potřebujete rychle peníze, pár set tisíc korun a ta nabídka zní lákavě: do 24 hodin máte peníze na...
Takhle se mě dotýkal jen gynekolog. Fanynky PSG si stěžují na obtěžování
Mnoho žen si po úterním fotbalovém utkání mezi PSG a Barcelonou postěžovalo na obtěžování ze strany...
Školu neznaly, myly se v potoce. Živořící děti v Hluboké vysvobodili až strážníci
Otřesný případ odhalili strážníci z Hluboké nad Vltavou na Českobudějovicku. Při jedné z kontrol...
Prezident Petr Pavel se zranil v obličeji při střelbě ve zbrojovce
Prezident Petr Pavel se při střelbě na střelnici v uherskobrodské České zbrojovce, kam zavítal...
Koalici rozdělují výše daňové slevy na poplatníka i výpověď bez udání důvodu
Rozpory ve vládní koalici u zásadních věcí přibývají s blížícími se volbami, ale i kvůli tomu, že...
Narušitelé jsou všude. Čínská rozvědka přitvrzuje, chlubí se i českým zářezem
Premium Čínské tajné služby v posledních letech posilují svůj vliv a nebojí se ani prezentace na sociálních...
Sami máme málo. Evropa váhá nad systémy protivzdušné obrany pro Ukrajinu
Mnohé evropské státy včetně Francie nejsou ochotné zříci se ve prospěch Ukrajiny svých...
Ursula von der Leyenová přijede v rámci předvolební kampaně do Prahy
Šéfka Evropské komise Ursula von der Leyenová přicestuje v úterý 30. dubna do Prahy. V rámci...
Akční letáky
Prohlédněte si akční letáky všech obchodů hezky na jednom místě!
- Počet článků 61
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 707x
Mou další tvorbu můžete najít zde: http://www.flickr.com/photos/veronikajanu/
https://www.facebook.com/veronikajanu.photograpy
http://www.veronikajanu.cz/