Expedice Yucatán - cirkus Chichen Itza
Se slzou v oku jsem dnes vzpomínala na cestu tropickým pralesem a prodírání se divočinou cestou ke Calakmulu. Tady jsem se musela prodírat davy turistů a čelit útokům prodavačů všeho, co jen trochu souvisí s Mayskou tématikou. Hrůza, hrůza, hrůza. Člověk skoro ani nemá šanci prohlížet si památky, protože má za zády hned deset prodavačů, co mu nabízejí od sošek, přes šperky až po mexické klobouky a panáky na tequillu. Doufali jsme, že když přijdeme těsně před zavírací dobou, už to nebude tak šílené, ale bylo. Ke všemu tady člověka nepustí vůbec nikam. Kolem všech památek je plot, takže kolikrát jsem byla ráda, že jsem vůbec něco viděla. Když to porovnám s Uxmalem, nechápu proč je kolem Chichen Itzá takový povyk. Ale to byla naštěstí jen jedna část dne.
Nejznámější Mayská pyramida vůbec :-)
Den totiž začal v Méridě, nádherném historickém městě se španělskou příchutí. Noc jsme strávili v romantickém hotýlku přímo v srdci města a ráno jsme tak měli ideální výchozí bod pro procházku. Čekala bych, že tady budou na „bílé“ turisty zvyklí, ale i tak jsme budili dost povyk. Zejména v obchodě s oblečením, kam jsem se jen „náhodou“ zašla podívat. Bohužel ceny mě uchvátily natolik, že jsem se neudržela a odnášela si do kabinky plnou náruč oblečení k vyzkoušení. Slečny prodavačky na mě koukaly jako na panenku a s radostí nosily kousky, které na mně chtěly vidět. Nejsem nějak superštíhlá, jsem úplně normální, ale do zdejšího průměru rozhodně nezapadám. Průměrná mexická dívka (a tedy i slečny prodavačky) by se v tomto obchodě oblékly jen stěží. A tak trochu závistivě a se smutkem v očích koukaly, když jsem vylezla z kabinky v překrásných černých šatech, které ještě zdůraznily pas, což je část těla, kterou Mexičanky prostě nemají.
Zlatavé ranní slunce v ulicích Méridy.
Ale dost už o módě, daleko nejzajímavější dnes byla takzvaná Cenotes. Přírodní krasová jezera, která tu jsou doslova všude. Cestou do Chichen Itzá jsme viděli spoustu ukazatelů a tak jsme si prostě jeden vybrali a sjeli na vedlejší cestu. CENOTE 200m. Dojeli jsme až do něčího dvorku, tam nás zkásli o sto korun a ukázali schody do sklepa. Aha… Už jsem říkala, jak strašně se bojím pavouků? S každým krokem jsem očekávala, že na nějakého narazím. Naštěstí tam žádný nebyl. Místo toho se před námi otevřelo krasové jezírko osvětlené několika reflektory. Dokonale čistá tyrkysová voda, odhadem tak pět metrů hluboká, místy možná víc. Plavali v ní drobné rybky. Přiznávám, že jsem měla šílený strach do té vody vlézt. Nesnáším, když je pode mnou velká hloubka a já nevím, co v ní je. Ačkoli vím, že tato obava je naprosto nelogická a že tam opravdu není nic, co by mě mohlo sežrat, šíleně mi tlouklo srdce a na poprvé jsem zvládla jen dvě tempa. Příjemně chladivá voda. Chvíli jsme tam byli jen sami dva. Pak přišla skupinka místních a začali být dost hluční, tak jsme se rozhodli raději pokračovat v naší cestě. Další cenote bylo pro změnu úplně otevřené a vedly k němu dlouhé kořeny stromů. Tohle bylo prý 45 m hluboké a vysoko nad námi se otevírala propast. Asi jako by někdo zatopil Macochu a dalo se v ní koupat. Naprosto neuvěřitelné. A podobných jezírek je plný Yucatán! Skoro každý má na zahradě nebo ve sklepě své vlastní Cenote.
Vchod do prvního Cenote
Krasové jezírko ve sklepě
Dřevěné schody k druhému z jezírek.
Veronika Janů
Tajuplný Nippon - zahrada Kenrokuen
Ještě na žádné z mých dovolených se mi nepodařilo přibrat, vždycky to bylo spíš naopak, ale Japonsko?!
Veronika Janů
Tajuplný Nippon - proč se nám líbí Kanazawa
Dnes jsme cestovali doslova po vzoru místních, což znamená s pořádnou svačinou sebou. Na každém nádraží je vždy patro s jídlem, které je vyloženě připravené a určené k tomu, aby si ho člověk vzal sebou na palubu vlaku.
Veronika Janů
Tajuplný Nippon - obyčejný den
Japonsko je vážně podivná země. Určitě už jste slyšeli o takzvaných trainspotterech, tedy o lidech, kteří fotí vlaky
Veronika Janů
Tajuplný Nippon - posvátná hora
Znáte taková ta vtipná srovnání dvou fotek, kdy u jedné je napsáno „očekávání“ a u druhé „realita“? Tak přesně něco takového jsme dnes zažili na hoře Inari.
Veronika Janů
Tajuplný Nippon - první ochutnávka Kjóta
Pokaždé, když si povzdechnu, že už asi nemůže být horší počasí, mi někdo tam nahoře dokáže, že se mýlím. Dnes z nebe padaly doslova proudy vody a teplota klesla pod deset stupňů.
Veronika Janů
Tajuplný Nippon - úvahy ve vlaku
Dnes se počasí konečně trochu umoudřilo, ne snad, že by svítilo sluníčko, to bych chtěla moc, ale neprší. Oproti prvnímu dni dost klesla teplota a já se slzou v oku smutně koukám na všechny šaty, co jsem si vzala s sebou.
Veronika Janů
Tajuplný Nippon - když prší
Dnešní den byl velmi zvláštní. Probudili jsme se do deštivého rána a mlha byla tak hustá, že nebylo vidět ani Tokio sky tree.
Veronika Janů
Tajuplný Nippon - zamlžené Nikkó a večerní Unagi
Právě sedím ve vlaku z Nikkó a přemýšlím o všem, co jsem doposud zažila a viděla. Japonsko je opravdu naprosto jiné, než země kde jsem doposud byla.
Veronika Janů
Tajuplný Nippon - rybí trh a mrakodrapy
Některé dny jsou tak krásné, že se mi o ně skoro ani nechce dělit. Ten dnešní začal poměrně brzy, probudili jsme se kolem půl šesté, rozhodli jsme se tedy, že navštívíme neslavnější rybí trh Tsukiji.
Veronika Janů
Tajuplný Nippon - Sakury a šťastné konce
Když jsem odjížděla do Japonska, měla jsem trochu obavy, že možná ani nebudu mít o čem psát. Přece jen je to naprosto kultivovaná a především kulturní země.
Veronika Janů
Tajuplný Nippon - první dojmy
Takže opravdu Japonsko. Jsem tady, je to tak a už mi ho nikdo nevezme. Můj splněný sen o sakurách, gejšách a sushi.
Veronika Janů
Road trip Madagaskar - zamyšlení na závěr
Dnes jsem vstala nějak brzy, asi je to tím, že je dnes poslední den. Zabalím poslední věci a vrátíme auto, které nám neuvěřitelně dobře sloužilo. Zkrátka už jen pár hodin a opustíme Madagaskar.
Veronika Janů
Road trip Madagaskar - zpátky v Taně
Probudila jsem se do zataženého rána a marně přemýšlím, jak nacpu do kufru všechny dárky, které jsem koupila.
Veronika Janů
Road trip Madagaskar - je to blízko!
Člověk by nikdy neměl říkat, že už ho nemůže nic překvapit, a už vůbec ne tady na Madagaskaru. Nevím, za co jsme si to právě dnes zasloužili, ale pravděpodobně jsme byli jen po zásluze potrestáni za dobré skutky.
Veronika Janů
Road trip Madagaskar - co se děje kolem cest
Dnes ráno jsme se probudili doslova v botanické zahradě. Naším cílem pro dnešní den se totiž stal národní park Ranomafana.
Veronika Janů
Road trip Madagaskar - národní park Isalo
Dnešek byl opět naprosto úchvatný. Viděli jsme tolik věcí, že snad ani není možné, že to byl jen jeden den.
Veronika Janů
Road trip Madagaskar - jedeme dál
Tak jsme se dnes ráno rozloučili s mořem i posledním baobabem a vydali se zpět směr Tana. A jak bylo v plánu, zastavili jsme cestou v národním parku Isalo.
Veronika Janů
Road trip Madagaskar - čas na odpočinek
Včerejší i dnešní den jsme zasvětili odpočinku na pláži. Musíme se zregenerovat a načerpat síly na cestu zpět.
Veronika Janů
Road trip Madagaskar - konečně v ráji
Tak jsme se tedy konečně dostali až do nejvzdálenějšího bodu naší cesty. Malého ráje se jménem Ifaty...
Veronika Janů
Road trip Madagaskar - až do Tuleáru!
Včerejší den byl tak vyčerpávající, že jsem měla sílu už jen lehnout si do postele. Když jsme ráno opustili Fianarantsou, všichni jsme očekávali, že se cesta konečně zlepší, ale nestalo se tak.
předchozí | 1 2 3 | další |
- Počet článků 61
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 707x
Mou další tvorbu můžete najít zde: http://www.flickr.com/photos/veronikajanu/
https://www.facebook.com/veronikajanu.photograpy
http://www.veronikajanu.cz/