Road trip Madagaskar - konečně v ráji
Průvodce nás strašil, že 26 kilometrů z Tuleáru se jede hodinu, kvůli nezpevněné cestě, ale tentokrát jsme měli štěstí. Číňané totiž pochopili, že Madagaskar je místo, kam by se dalo expandovat a začít podnikat a tak mezi Tuleárem a Ifaty začali budovat pořádnou cestu. Zatím je jen uválcovaná a pořád ve výstavbě, ale je to úžasný pokrok. Dalším krokem ještě bude udělat ze zdejšího letiště opět mezinárodní a postavit pár pořádných rezortů. Zejména to letiště by tady tomu výrazně pomohlo. Včera v hotelu jsme byli úplně jediní ubytovaní, většina ostatních hotelů byla zavřená. Nebála bych se tvrdit, že jsme snad byli i jediní turisti ve městě vůbec.
Ráno před odjezdem jsme se šly s mamkou ještě tradičně projít městem. Brzy ráno totiž člověk vidí to nejzajímavější. To je ve městě nejvíc živo a nejlépe se fotí. Tato fotka je důkazem toho, že Malgaši nic nevyhazují a všechno znovu nějakým způsobem zužitkují.
Místní masna. Škoda že na fotkách nejsou vidět ta hejna much, která se všude vznášela. Celkem se divím, že nám ze zdejší stravy nikdy nic nebylo...
Už když jsem tuhle fotku vyfotila, věděla jsem, že to bude jedna z mých nejoblíbenějších.
Holky v prádelně. Moje přání vyfotit si je je hrozně pobavilo a poprvé jsem se setkala s tím, že pár z nich se vyloženě fotit nechtělo a odešly ze scény.
Autobusy se tu běžně plní lidmi a věcmi až k prasknutí.
Také je běžné, že se autobus opravuje zatímco lidé nastupují. Nikdy není jisté, jestli skutečně odjede (a dojede), ale tím si nikdo hlavu neláme, tady čas nehraje roli.
Tři kufry a jedno auto působily na hotelovém parkovišti hodně opuštěně.
A tady už zastávka na focení cestou do vesnice Ifaty.
Agáve, mangrovy, písečná duna a moře...
Slané jezero působilo trochu zlověstně.
Odbočka k našemu "hotelu". tady si paradoxně naše navigace věděla rady a dovedla nás bez problémů na místo.
Je to tu překrásné a já jsem hrozně nešťastná, protože jsem dostala prudkou alergickou reakci na sluníčko. Jistě za to mohou antibiotika, která bereme jako profylaxi kvůli malárii. Byla jsem ve vodě snad jen deset minut a celé tělo mám jako v ohni. Hlavně ruce a prsty. Je to šílené, jako by se mě slunce rozhodlo sežrat, jako bych měla na rukou rozžhavené uhlí. A já tolik chci jít ven prozkoumávat okolí! Domluvili jsme na zítra šnorchlování a já se už teď bojím, jak to zvládnu. Hodina tam, hodina šnorchlování a hodina zpět… a já mám problém přejít jen mezi stíny. Alespoň, že už mě opouští rýma a kašel. Mám pocit, že právě můj kašel místní dost znervózňuje. Koukají na mě jako bych měla minimálně tuberu, nachlazení tu asi neznají.
Takhle nás přivítala hotelová pláž
Tradiční pirogy, vydlabané z jednoho kusu balzového dřeva.
Při dnešní 26 kilometrů dlouhé cestě nás opět zastavovali zvědaví policisté, dnes tedy jen jednou, včera si pětkrát. Vždycky jsou hrozně zvědaví, zkoumají Michalův mezinárodní řidičský průkaz, ptají se, jestli mluvíme malgašsky a ti nejzvědavější chtějí vidět i pasy a pak se zoufale snaží přečíst naše jména.
Veronika Janů
Tajuplný Nippon - zahrada Kenrokuen
Ještě na žádné z mých dovolených se mi nepodařilo přibrat, vždycky to bylo spíš naopak, ale Japonsko?!
Veronika Janů
Tajuplný Nippon - proč se nám líbí Kanazawa
Dnes jsme cestovali doslova po vzoru místních, což znamená s pořádnou svačinou sebou. Na každém nádraží je vždy patro s jídlem, které je vyloženě připravené a určené k tomu, aby si ho člověk vzal sebou na palubu vlaku.
Veronika Janů
Tajuplný Nippon - obyčejný den
Japonsko je vážně podivná země. Určitě už jste slyšeli o takzvaných trainspotterech, tedy o lidech, kteří fotí vlaky
Veronika Janů
Tajuplný Nippon - posvátná hora
Znáte taková ta vtipná srovnání dvou fotek, kdy u jedné je napsáno „očekávání“ a u druhé „realita“? Tak přesně něco takového jsme dnes zažili na hoře Inari.
Veronika Janů
Tajuplný Nippon - první ochutnávka Kjóta
Pokaždé, když si povzdechnu, že už asi nemůže být horší počasí, mi někdo tam nahoře dokáže, že se mýlím. Dnes z nebe padaly doslova proudy vody a teplota klesla pod deset stupňů.
Veronika Janů
Tajuplný Nippon - úvahy ve vlaku
Dnes se počasí konečně trochu umoudřilo, ne snad, že by svítilo sluníčko, to bych chtěla moc, ale neprší. Oproti prvnímu dni dost klesla teplota a já se slzou v oku smutně koukám na všechny šaty, co jsem si vzala s sebou.
Veronika Janů
Tajuplný Nippon - když prší
Dnešní den byl velmi zvláštní. Probudili jsme se do deštivého rána a mlha byla tak hustá, že nebylo vidět ani Tokio sky tree.
Veronika Janů
Tajuplný Nippon - zamlžené Nikkó a večerní Unagi
Právě sedím ve vlaku z Nikkó a přemýšlím o všem, co jsem doposud zažila a viděla. Japonsko je opravdu naprosto jiné, než země kde jsem doposud byla.
Veronika Janů
Tajuplný Nippon - rybí trh a mrakodrapy
Některé dny jsou tak krásné, že se mi o ně skoro ani nechce dělit. Ten dnešní začal poměrně brzy, probudili jsme se kolem půl šesté, rozhodli jsme se tedy, že navštívíme neslavnější rybí trh Tsukiji.
Veronika Janů
Tajuplný Nippon - Sakury a šťastné konce
Když jsem odjížděla do Japonska, měla jsem trochu obavy, že možná ani nebudu mít o čem psát. Přece jen je to naprosto kultivovaná a především kulturní země.
Veronika Janů
Tajuplný Nippon - první dojmy
Takže opravdu Japonsko. Jsem tady, je to tak a už mi ho nikdo nevezme. Můj splněný sen o sakurách, gejšách a sushi.
Veronika Janů
Road trip Madagaskar - zamyšlení na závěr
Dnes jsem vstala nějak brzy, asi je to tím, že je dnes poslední den. Zabalím poslední věci a vrátíme auto, které nám neuvěřitelně dobře sloužilo. Zkrátka už jen pár hodin a opustíme Madagaskar.
Veronika Janů
Road trip Madagaskar - zpátky v Taně
Probudila jsem se do zataženého rána a marně přemýšlím, jak nacpu do kufru všechny dárky, které jsem koupila.
Veronika Janů
Road trip Madagaskar - je to blízko!
Člověk by nikdy neměl říkat, že už ho nemůže nic překvapit, a už vůbec ne tady na Madagaskaru. Nevím, za co jsme si to právě dnes zasloužili, ale pravděpodobně jsme byli jen po zásluze potrestáni za dobré skutky.
Veronika Janů
Road trip Madagaskar - co se děje kolem cest
Dnes ráno jsme se probudili doslova v botanické zahradě. Naším cílem pro dnešní den se totiž stal národní park Ranomafana.
Veronika Janů
Road trip Madagaskar - národní park Isalo
Dnešek byl opět naprosto úchvatný. Viděli jsme tolik věcí, že snad ani není možné, že to byl jen jeden den.
Veronika Janů
Road trip Madagaskar - jedeme dál
Tak jsme se dnes ráno rozloučili s mořem i posledním baobabem a vydali se zpět směr Tana. A jak bylo v plánu, zastavili jsme cestou v národním parku Isalo.
Veronika Janů
Road trip Madagaskar - čas na odpočinek
Včerejší i dnešní den jsme zasvětili odpočinku na pláži. Musíme se zregenerovat a načerpat síly na cestu zpět.
Veronika Janů
Road trip Madagaskar - až do Tuleáru!
Včerejší den byl tak vyčerpávající, že jsem měla sílu už jen lehnout si do postele. Když jsme ráno opustili Fianarantsou, všichni jsme očekávali, že se cesta konečně zlepší, ale nestalo se tak.
Veronika Janů
Road trip Madagaskar - po dálnici RN7
Jsme ve městě Fianarantsoa a já vůbec nevím, čím začít. Ranní procházkou městem? Tím, co všechno jsem dnes po cestě viděla? Nebo tím, že jsme 20 kilometrů jeli dvě hodiny?
předchozí | 1 2 3 | další |
- Počet článků 61
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 707x
Mou další tvorbu můžete najít zde: http://www.flickr.com/photos/veronikajanu/
https://www.facebook.com/veronikajanu.photograpy
http://www.veronikajanu.cz/