Road trip Madagaskar - národní park Isalo
Ráno jsme museli vstát brzy, protože už v 7:30 jsme měli sraz s naším průvodcem. Do poslední chvíle jsem nevěřila, že všechno klapne jak má, ale opravdu ano a tak nic nebránilo tomu, abychom vyjeli. V národním parku jsme chtěli vidět hlavně dvě místa a myslím, že to byla nejlepší volba, jakou jsme mohli udělat. Viděli jsme tak dvě naprosto odlišné lokality až skoro nemůžu uvěřit, že obě byly v rámci jednoho parku nebo dokonce jednoho kontinentu. První nesla název Piscine Naturelle, ale vzhledem k předchozím dešťům nás průvodce upozornil, že se tam koupat nedá, ale je tam nádherný výhled. Měl pravdu, šli jsme mezi skalami a já nevěřila svým očím. Hned po vstupu do parku jsme uviděli skupinu Lemurů kata a prý jsme tak měli obrovské štěstí, protože v těchto místech prý nikdy nebývají. Procházka nebyla nijak zásadně náročná, průvodce nám ukázal spoustu zajímavých rostlin i zvířat a při cestě zpět už jsem dokonce rozeznala strašilky od klacíků a hadí díry.
První lemur ve volné přírodě a to hned za branou národního parku. Měli jsme štěstí :-)
Spousta rozmanitého hmyzu, už ani nevím co byli zač tyhle divné "můry".
Místní kmeny chodí stále do skal pohřbívat své mrtvé. Kolem cesty bylo vidět několik zakrytých vchodů. na hrobky se nesmí ukazovat prstem a nesmí se fotit (takže na fotce žádné nehledejte).
Stromy s "dračí kůží" jako jediné odolají ničivým požárům. Jejich kůra připomíná šupiny.
Najdi strašilku! Náš průvodce je byl schopný vidět ze vzdálenosti několika metrů, trochu ho tajně podezírám, že je tam předem sám rozmístil, aby věděl, kde jsou :-)
Nafotila jsem tu samozřejmě snad tisíc fotek. Kamkoli se člověk podíval byla nějaká nádherná scenérie.
Rozesmátý průvodce, studoval na vysoké škole biologii a místní přírodu prostě miluje. Měli jsme štěstí. Bylo vidět, že ho tahle práce opravdu baví a s radostí odpovídal na všechny naše dotazy a ukazoval veškerý hmyz a rostliny.
Rostlina obsahující velice jedovatý alkaloid. Někdy se jí říká "sebevražedná". Lidé z některých kmenů ji využívají, když chtějí odejít ze světa. Prý je tato smrt velmi rychlá.
Skutečně jsme na Madagaskaru?!
(na panorama můžete kliknout pro větší rozlišení)
Lemurům Kata se libí zejména v této skalní oblasti parku.
Další částí pak bylo Cascade de Nymphe, které bylo pro změnu na dně kaňonu. Byl to v podstatě deštný prales a my šli korytem řeky. Na místě, které je určené i pro stanování jsme měli připravený oběd. Bez nadsázky to bylo to nejlepší jídlo, jaké jsem zatím na Madagaskaru měla. Špíz ze Zebu se zeleninou a rýží a jako dezert ananas. A to celé okořeněné návštěvou rodinky hnědých lemurů, které zejména ananas zvlášť zaujal. Lemuři se samozřejmě nesmějí krmit, vůbec se nás neptali! Přeběhli prostě po stole a sebrali, co se jim hodilo. Michal se jednoho snažil odehnat výhružným máváním tyčky, která zbyla ze špízu, ale lemur rychlejší a zkušeně mu jí sebral.
Špízy ze Zebu.
Boj se zákeřnou lemuřicí.
Byli opravdu blízko!
Když jsme se najedli a já udělala asi milion fotek, pokračovali jsme korytem řeky k vodopádům, kde se dá koupat. Cesta byla dlouhá asi tři kilometry, ale terén tak náročný, že to bylo spíš deset. Na konci nás za odměnu čekala chladivá voda. Z počátku jsem si myslela, že mi ani strach nedovolí do vody vlézt, ale sakra, když už jsem došla a dojela tak daleko! Byla bych blázen, kdybych teď zůstala sedět na břehu. Bylo to skutečně neuvěřitelně příjemné osvěžení před vyčerpávající cestou zpět. Myslím, že jsem dost trénovaný jedinec, ale na konci už jsem toho měla plné zuby a pletly se mi nohy.
Cesta kaňonem k vodopádům nebyla úplná procházka.
Místy jsme se brodili vodou a pískem.
Voda byla chladná, ale opravdu příjemná. S radostí jsem plavala a plavala a pak jsem se málem utopila hrůzou, když jsem si všimla obřích sítí nad mou hlavou, které byly natažené přes celé jezírko...
Tudy jsme se museli doslova prodírat.
Pavouci napravo, pavouci nalevo...
Lemuři napravo, lemuři nalevo :-)
Chilli bird endemit žijící pouze v oblasti kaňonu.
Všichni jsme si pak s chutí dali chladné pivo a koukali na dech beroucí západ slunce.
Dál nás podle původních plánů měl čekat národní park Ranomafana, ale obávám se, že Isalo už nemůže nic překonat. Možná, že opět změním plány a vymyslím nám něco jiného, ale to až zítra u snídaně. Teď už spát!
Veronika Janů
Tajuplný Nippon - zahrada Kenrokuen
Ještě na žádné z mých dovolených se mi nepodařilo přibrat, vždycky to bylo spíš naopak, ale Japonsko?!
Veronika Janů
Tajuplný Nippon - proč se nám líbí Kanazawa
Dnes jsme cestovali doslova po vzoru místních, což znamená s pořádnou svačinou sebou. Na každém nádraží je vždy patro s jídlem, které je vyloženě připravené a určené k tomu, aby si ho člověk vzal sebou na palubu vlaku.
Veronika Janů
Tajuplný Nippon - obyčejný den
Japonsko je vážně podivná země. Určitě už jste slyšeli o takzvaných trainspotterech, tedy o lidech, kteří fotí vlaky
Veronika Janů
Tajuplný Nippon - posvátná hora
Znáte taková ta vtipná srovnání dvou fotek, kdy u jedné je napsáno „očekávání“ a u druhé „realita“? Tak přesně něco takového jsme dnes zažili na hoře Inari.
Veronika Janů
Tajuplný Nippon - první ochutnávka Kjóta
Pokaždé, když si povzdechnu, že už asi nemůže být horší počasí, mi někdo tam nahoře dokáže, že se mýlím. Dnes z nebe padaly doslova proudy vody a teplota klesla pod deset stupňů.
Veronika Janů
Tajuplný Nippon - úvahy ve vlaku
Dnes se počasí konečně trochu umoudřilo, ne snad, že by svítilo sluníčko, to bych chtěla moc, ale neprší. Oproti prvnímu dni dost klesla teplota a já se slzou v oku smutně koukám na všechny šaty, co jsem si vzala s sebou.
Veronika Janů
Tajuplný Nippon - když prší
Dnešní den byl velmi zvláštní. Probudili jsme se do deštivého rána a mlha byla tak hustá, že nebylo vidět ani Tokio sky tree.
Veronika Janů
Tajuplný Nippon - zamlžené Nikkó a večerní Unagi
Právě sedím ve vlaku z Nikkó a přemýšlím o všem, co jsem doposud zažila a viděla. Japonsko je opravdu naprosto jiné, než země kde jsem doposud byla.
Veronika Janů
Tajuplný Nippon - rybí trh a mrakodrapy
Některé dny jsou tak krásné, že se mi o ně skoro ani nechce dělit. Ten dnešní začal poměrně brzy, probudili jsme se kolem půl šesté, rozhodli jsme se tedy, že navštívíme neslavnější rybí trh Tsukiji.
Veronika Janů
Tajuplný Nippon - Sakury a šťastné konce
Když jsem odjížděla do Japonska, měla jsem trochu obavy, že možná ani nebudu mít o čem psát. Přece jen je to naprosto kultivovaná a především kulturní země.
Veronika Janů
Tajuplný Nippon - první dojmy
Takže opravdu Japonsko. Jsem tady, je to tak a už mi ho nikdo nevezme. Můj splněný sen o sakurách, gejšách a sushi.
Veronika Janů
Road trip Madagaskar - zamyšlení na závěr
Dnes jsem vstala nějak brzy, asi je to tím, že je dnes poslední den. Zabalím poslední věci a vrátíme auto, které nám neuvěřitelně dobře sloužilo. Zkrátka už jen pár hodin a opustíme Madagaskar.
Veronika Janů
Road trip Madagaskar - zpátky v Taně
Probudila jsem se do zataženého rána a marně přemýšlím, jak nacpu do kufru všechny dárky, které jsem koupila.
Veronika Janů
Road trip Madagaskar - je to blízko!
Člověk by nikdy neměl říkat, že už ho nemůže nic překvapit, a už vůbec ne tady na Madagaskaru. Nevím, za co jsme si to právě dnes zasloužili, ale pravděpodobně jsme byli jen po zásluze potrestáni za dobré skutky.
Veronika Janů
Road trip Madagaskar - co se děje kolem cest
Dnes ráno jsme se probudili doslova v botanické zahradě. Naším cílem pro dnešní den se totiž stal národní park Ranomafana.
Veronika Janů
Road trip Madagaskar - jedeme dál
Tak jsme se dnes ráno rozloučili s mořem i posledním baobabem a vydali se zpět směr Tana. A jak bylo v plánu, zastavili jsme cestou v národním parku Isalo.
Veronika Janů
Road trip Madagaskar - čas na odpočinek
Včerejší i dnešní den jsme zasvětili odpočinku na pláži. Musíme se zregenerovat a načerpat síly na cestu zpět.
Veronika Janů
Road trip Madagaskar - konečně v ráji
Tak jsme se tedy konečně dostali až do nejvzdálenějšího bodu naší cesty. Malého ráje se jménem Ifaty...
Veronika Janů
Road trip Madagaskar - až do Tuleáru!
Včerejší den byl tak vyčerpávající, že jsem měla sílu už jen lehnout si do postele. Když jsme ráno opustili Fianarantsou, všichni jsme očekávali, že se cesta konečně zlepší, ale nestalo se tak.
Veronika Janů
Road trip Madagaskar - po dálnici RN7
Jsme ve městě Fianarantsoa a já vůbec nevím, čím začít. Ranní procházkou městem? Tím, co všechno jsem dnes po cestě viděla? Nebo tím, že jsme 20 kilometrů jeli dvě hodiny?
předchozí | 1 2 3 | další |
- Počet článků 61
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 707x
Mou další tvorbu můžete najít zde: http://www.flickr.com/photos/veronikajanu/
https://www.facebook.com/veronikajanu.photograpy
http://www.veronikajanu.cz/