Road trip Madagaskar - zamyšlení na závěr
Prvních pár dní jsem byla přesvědčená, že už se sem nikdy nevrátím. Ale pak jsem vstřebala počáteční šok a začala používat slova jako: „až sem pojedeme příště“ „příště musíme“ „příště už budeme vědět“ „příště chci“. Asi se sem nevrátíme hned příští rok, jako tomu bylo u Vietnamu, ale jednou určitě ano.
Madagaskar je místo, které si člověka nezíská hned. Na první pohled je děsivý, špinavý, smutný a zamračený. Cestou na jih jsem nechápala logiku a filosofii místních a neuvěřitelně mě rozčilovalo, že pořád někdo chodil kolem hlavní silnice a my tak nemohli jet rychleji. Ale jakoby se u moře v ráji Ifaty něco změnilo a nám přešlo do krve místní „mora mora“, což se dá přeložit asi jako „hlavně vše v klidu, žádný spěch“. Malgaši tohle úsloví používají neustále a naprosto dokonale vystihuje jejich mentalitu. A tak cestou zpět z jihu do Tany mi už Madagaskar vůbec nepřipadal smutný ani špinavý a už vůbec ne smutný. Jsme prostě bílí vazahové a Malgaši se nás víc než co jiného bojí. Ale stačí se na ně mile usmát a pozdravit v jejich řeči, zamávat nebo ukázat úctu a roztají.
Madagaskar nás tedy naučil nespěchat a smířit se se vším, co přijde. Nedivit se a brát věci tak, jak jsou. Naučil nás vážit si tekoucí vody, stínu, elektřiny a vlastně i jeden druhého. Byly chvíle, kdy jsme se o sebe navzájem báli, kdy jsme věděli, že je situace dost na hraně. Neustále nám nad hlavou visel jako meč pocit, jak strašně daleko jsme od civilizace. Ale vše jsme bez větších potíží nakonec zvládli. Do jisté míry jsem se možná také přestala bát pavouků, protože ti naši mi teď přijdou naprosto směšní.
A upřímně doufám, že na Madagaskaru brzy proběhne nějaký vládní převrat, protože takhle tu všichni, kromě těch nahoře, zemřou hlady. Zem si pomalu zničí a už sem nebude jezdit vůbec nikdo, protože přiznejme si to zcela upřímně, deštných pralesů už tu moc nezbylo. A ještě pár období dešťů a zmizí i RN7, páteř a jediná dopravní tepna celé země. Snad se alespoň Číňanům podaří z Tuleáru opět udělat mezinárodní letiště, protože to je jedna z posledních věcí, která by mohla tomuto místu pomoci.
Madagaskar je přírodní zázrak, ke kterému v podstatě nevede žádná cesta. Zázrak, kterého si Malgaši zatím nedokážou vážit a nabídnout ho světu.
Uběhlo tři čtvrtě roku od našeho návratu z této cesty a já se s tím stále ještě vnitřně nevyrovnala. Nevím asi úplně jak to popsat, ale mám pocit, že Madagaskar je stále nezacelená rána. Myslím na něj dost často v různých situacích, když něčím plýtvám a nebo když vidím obchody přetékající lidmi a zbožím. Pokaždé, když vidím nějaké typické záběry baobabů v televizi nebo časopise, dýchne na mě teplo, ale současně to trochu zabolí. Představím si, co všechno se skrývá za tím obrazem a kolem něj, věci, které nejsou vidět. Je zvláštní, že symbolem Madagaskaru pro mě není příroda, ale lidé - Malgaši. Velmi zvláštní národ a naprosto odlišná mentalita od všeho, co jsem zatím poznala. Národ, který nedokáže vidět dál než je zítřek.
Veronika Janů
Tajuplný Nippon - zahrada Kenrokuen
Ještě na žádné z mých dovolených se mi nepodařilo přibrat, vždycky to bylo spíš naopak, ale Japonsko?!
Veronika Janů
Tajuplný Nippon - proč se nám líbí Kanazawa
Dnes jsme cestovali doslova po vzoru místních, což znamená s pořádnou svačinou sebou. Na každém nádraží je vždy patro s jídlem, které je vyloženě připravené a určené k tomu, aby si ho člověk vzal sebou na palubu vlaku.
Veronika Janů
Tajuplný Nippon - obyčejný den
Japonsko je vážně podivná země. Určitě už jste slyšeli o takzvaných trainspotterech, tedy o lidech, kteří fotí vlaky
Veronika Janů
Tajuplný Nippon - posvátná hora
Znáte taková ta vtipná srovnání dvou fotek, kdy u jedné je napsáno „očekávání“ a u druhé „realita“? Tak přesně něco takového jsme dnes zažili na hoře Inari.
Veronika Janů
Tajuplný Nippon - první ochutnávka Kjóta
Pokaždé, když si povzdechnu, že už asi nemůže být horší počasí, mi někdo tam nahoře dokáže, že se mýlím. Dnes z nebe padaly doslova proudy vody a teplota klesla pod deset stupňů.
Veronika Janů
Tajuplný Nippon - úvahy ve vlaku
Dnes se počasí konečně trochu umoudřilo, ne snad, že by svítilo sluníčko, to bych chtěla moc, ale neprší. Oproti prvnímu dni dost klesla teplota a já se slzou v oku smutně koukám na všechny šaty, co jsem si vzala s sebou.
Veronika Janů
Tajuplný Nippon - když prší
Dnešní den byl velmi zvláštní. Probudili jsme se do deštivého rána a mlha byla tak hustá, že nebylo vidět ani Tokio sky tree.
Veronika Janů
Tajuplný Nippon - zamlžené Nikkó a večerní Unagi
Právě sedím ve vlaku z Nikkó a přemýšlím o všem, co jsem doposud zažila a viděla. Japonsko je opravdu naprosto jiné, než země kde jsem doposud byla.
Veronika Janů
Tajuplný Nippon - rybí trh a mrakodrapy
Některé dny jsou tak krásné, že se mi o ně skoro ani nechce dělit. Ten dnešní začal poměrně brzy, probudili jsme se kolem půl šesté, rozhodli jsme se tedy, že navštívíme neslavnější rybí trh Tsukiji.
Veronika Janů
Tajuplný Nippon - Sakury a šťastné konce
Když jsem odjížděla do Japonska, měla jsem trochu obavy, že možná ani nebudu mít o čem psát. Přece jen je to naprosto kultivovaná a především kulturní země.
Veronika Janů
Tajuplný Nippon - první dojmy
Takže opravdu Japonsko. Jsem tady, je to tak a už mi ho nikdo nevezme. Můj splněný sen o sakurách, gejšách a sushi.
Veronika Janů
Road trip Madagaskar - zpátky v Taně
Probudila jsem se do zataženého rána a marně přemýšlím, jak nacpu do kufru všechny dárky, které jsem koupila.
Veronika Janů
Road trip Madagaskar - je to blízko!
Člověk by nikdy neměl říkat, že už ho nemůže nic překvapit, a už vůbec ne tady na Madagaskaru. Nevím, za co jsme si to právě dnes zasloužili, ale pravděpodobně jsme byli jen po zásluze potrestáni za dobré skutky.
Veronika Janů
Road trip Madagaskar - co se děje kolem cest
Dnes ráno jsme se probudili doslova v botanické zahradě. Naším cílem pro dnešní den se totiž stal národní park Ranomafana.
Veronika Janů
Road trip Madagaskar - národní park Isalo
Dnešek byl opět naprosto úchvatný. Viděli jsme tolik věcí, že snad ani není možné, že to byl jen jeden den.
Veronika Janů
Road trip Madagaskar - jedeme dál
Tak jsme se dnes ráno rozloučili s mořem i posledním baobabem a vydali se zpět směr Tana. A jak bylo v plánu, zastavili jsme cestou v národním parku Isalo.
Veronika Janů
Road trip Madagaskar - čas na odpočinek
Včerejší i dnešní den jsme zasvětili odpočinku na pláži. Musíme se zregenerovat a načerpat síly na cestu zpět.
Veronika Janů
Road trip Madagaskar - konečně v ráji
Tak jsme se tedy konečně dostali až do nejvzdálenějšího bodu naší cesty. Malého ráje se jménem Ifaty...
Veronika Janů
Road trip Madagaskar - až do Tuleáru!
Včerejší den byl tak vyčerpávající, že jsem měla sílu už jen lehnout si do postele. Když jsme ráno opustili Fianarantsou, všichni jsme očekávali, že se cesta konečně zlepší, ale nestalo se tak.
Veronika Janů
Road trip Madagaskar - po dálnici RN7
Jsme ve městě Fianarantsoa a já vůbec nevím, čím začít. Ranní procházkou městem? Tím, co všechno jsem dnes po cestě viděla? Nebo tím, že jsme 20 kilometrů jeli dvě hodiny?
předchozí | 1 2 3 | další |
- Počet článků 61
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 707x
Mou další tvorbu můžete najít zde: http://www.flickr.com/photos/veronikajanu/
https://www.facebook.com/veronikajanu.photograpy
http://www.veronikajanu.cz/