Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Road trip Madagaskar - konečně v ráji

10. 07. 2016 10:12:59
Tak jsme se tedy konečně dostali až do nejvzdálenějšího bodu naší cesty. Malého ráje se jménem Ifaty...

Průvodce nás strašil, že 26 kilometrů z Tuleáru se jede hodinu, kvůli nezpevněné cestě, ale tentokrát jsme měli štěstí. Číňané totiž pochopili, že Madagaskar je místo, kam by se dalo expandovat a začít podnikat a tak mezi Tuleárem a Ifaty začali budovat pořádnou cestu. Zatím je jen uválcovaná a pořád ve výstavbě, ale je to úžasný pokrok. Dalším krokem ještě bude udělat ze zdejšího letiště opět mezinárodní a postavit pár pořádných rezortů. Zejména to letiště by tady tomu výrazně pomohlo. Včera v hotelu jsme byli úplně jediní ubytovaní, většina ostatních hotelů byla zavřená. Nebála bych se tvrdit, že jsme snad byli i jediní turisti ve městě vůbec.

Ráno před odjezdem jsme se šly s mamkou ještě tradičně projít městem. Brzy ráno totiž člověk vidí to nejzajímavější. To je ve městě nejvíc živo a nejlépe se fotí. Tato fotka je důkazem toho, že Malgaši nic nevyhazují a všechno znovu nějakým způsobem zužitkují.

Místní masna. Škoda že na fotkách nejsou vidět ta hejna much, která se všude vznášela. Celkem se divím, že nám ze zdejší stravy nikdy nic nebylo...

Už když jsem tuhle fotku vyfotila, věděla jsem, že to bude jedna z mých nejoblíbenějších.

Holky v prádelně. Moje přání vyfotit si je je hrozně pobavilo a poprvé jsem se setkala s tím, že pár z nich se vyloženě fotit nechtělo a odešly ze scény.

Autobusy se tu běžně plní lidmi a věcmi až k prasknutí.

Také je běžné, že se autobus opravuje zatímco lidé nastupují. Nikdy není jisté, jestli skutečně odjede (a dojede), ale tím si nikdo hlavu neláme, tady čas nehraje roli.

Tři kufry a jedno auto působily na hotelovém parkovišti hodně opuštěně.

A tady už zastávka na focení cestou do vesnice Ifaty.

Agáve, mangrovy, písečná duna a moře...

Slané jezero působilo trochu zlověstně.

Odbočka k našemu "hotelu". tady si paradoxně naše navigace věděla rady a dovedla nás bez problémů na místo.

Je to tu překrásné a já jsem hrozně nešťastná, protože jsem dostala prudkou alergickou reakci na sluníčko. Jistě za to mohou antibiotika, která bereme jako profylaxi kvůli malárii. Byla jsem ve vodě snad jen deset minut a celé tělo mám jako v ohni. Hlavně ruce a prsty. Je to šílené, jako by se mě slunce rozhodlo sežrat, jako bych měla na rukou rozžhavené uhlí. A já tolik chci jít ven prozkoumávat okolí! Domluvili jsme na zítra šnorchlování a já se už teď bojím, jak to zvládnu. Hodina tam, hodina šnorchlování a hodina zpět... a já mám problém přejít jen mezi stíny. Alespoň, že už mě opouští rýma a kašel. Mám pocit, že právě můj kašel místní dost znervózňuje. Koukají na mě jako bych měla minimálně tuberu, nachlazení tu asi neznají.

Takhle nás přivítala hotelová pláž

Tradiční pirogy, vydlabané z jednoho kusu balzového dřeva.

Při dnešní 26 kilometrů dlouhé cestě nás opět zastavovali zvědaví policisté, dnes tedy jen jednou, včera si pětkrát. Vždycky jsou hrozně zvědaví, zkoumají Michalův mezinárodní řidičský průkaz, ptají se, jestli mluvíme malgašsky a ti nejzvědavější chtějí vidět i pasy a pak se zoufale snaží přečíst naše jména.

Autor: Veronika Janů | neděle 10.7.2016 10:12 | karma článku: 18.84 | přečteno: 670x


Další články blogera

Veronika Janů

Tajuplný Nippon - zahrada Kenrokuen

Ještě na žádné z mých dovolených se mi nepodařilo přibrat, vždycky to bylo spíš naopak, ale Japonsko?!

22.4.2018 v 10:22 | Karma článku: 15.46 | Přečteno: 324 | Diskuse

Veronika Janů

Tajuplný Nippon - proč se nám líbí Kanazawa

Dnes jsme cestovali doslova po vzoru místních, což znamená s pořádnou svačinou sebou. Na každém nádraží je vždy patro s jídlem, které je vyloženě připravené a určené k tomu, aby si ho člověk vzal sebou na palubu vlaku.

16.4.2018 v 20:32 | Karma článku: 16.85 | Přečteno: 316 | Diskuse

Veronika Janů

Tajuplný Nippon - obyčejný den

Japonsko je vážně podivná země. Určitě už jste slyšeli o takzvaných trainspotterech, tedy o lidech, kteří fotí vlaky

16.4.2018 v 19:22 | Karma článku: 15.97 | Přečteno: 325 | Diskuse

Veronika Janů

Tajuplný Nippon - posvátná hora

Znáte taková ta vtipná srovnání dvou fotek, kdy u jedné je napsáno „očekávání“ a u druhé „realita“? Tak přesně něco takového jsme dnes zažili na hoře Inari.

2.4.2018 v 8:52 | Karma článku: 17.58 | Přečteno: 428 | Diskuse

Další články z rubriky Cestování

Lukáš Otys

Nesnesitelná lehkost cestování v milované i nenáviděné EU

Letos se mi poštěstilo, že jsem mohl cestovat více, než je pro mě obvyklé a navštívil tak Anglii, Španělsko a mou oblíbenou Itálii.

15.8.2018 v 14:22 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 64 |

Eva Hauserová

Na skok v Dublinu

Protože evropské setkání přívrženců permakultury se letos v létě konalo v Irsku, jako obvykle jsem k tomu přidala dva dny turistiky – a počátkem srpna jsem vyrazila do Dublinu.

15.8.2018 v 9:04 | Karma článku: 5.39 | Přečteno: 192 | Diskuse

Mirek Matyáš

NORSKÁ ODYSSEA prolog

Malý seriál o tom, jak jsem jel do Norska vyzkoušet si tu elektromobilitu, podívat se na festival a tak.

15.8.2018 v 1:01 | Karma článku: 8.99 | Přečteno: 332 | Diskuse

Vojtěch Wertich

Aviou Amerikou 2017 - Uyuni a okolí

Tentokrát vás Avokádův a Jackův deník zavede až na nekonečnou plochu Salaru de Uyuni, zjistíte, jak se zachraňuje karavan zapadlý až po podvozek v rozbředlé soli a dozvíte se něco málo o karnevalu probíhajícím ve městě.

14.8.2018 v 10:00 | Karma článku: 11.06 | Přečteno: 252 | Diskuse

Lucie Hejnalová

Není číslo, jako číslo (Jak jsme letěli do Turecka díl druhý)

Po dvou hodinách letu jsme si na hodinkách posunuli ručičky o hodinu víc. Letadlo nás vyplivlo přes tunýlek do letištní haly, kde jsme splynuli s davem a nechali se „vést“ k pasové kontrole.

14.8.2018 v 9:00 | Karma článku: 15.67 | Přečteno: 922 | Diskuse
Počet článků 61 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 671
Jsem zdravotní laborantka, tato práce mě sice baví, ale daleko radši se věnuji focení. Velice toužím po tom stát se skutečnou fotografkou. Navštívila jsem spoustu zajímavých míst a ráda bych se s ostatními podělila o své postřehy ale hlavně o fotografie. Další mojí velkou láskou je dobré jídlo, ráda zkouším nové věci a nebojím se experimentovat. Mou další tvorbu můžete najít zde: http://www.flickr.com/photos/veronikajanu/ https://www.facebook.com/veronikajanu.photograpy http://www.veronikajanu.cz/




Najdete na iDNES.cz