Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Road trip Madagaskar - jedeme dál

26. 08. 2016 11:11:29
Tak jsme se dnes ráno rozloučili s mořem i posledním baobabem a vydali se zpět směr Tana. A jak bylo v plánu, zastavili jsme cestou v národním parku Isalo.

Ještě poslední procházka při východu slunce.

Musím přiznat, že je to zatím asi nejdrsnější ubytování, jaké jsme měli. Bungalovy až nápadně připomínají malgašské domy uplácané z hlíny. V koupelně, která ani nemá dveře, mě k smrti vyděsila žába, pod stolem jsem našla pavouka a na záchodě žije kolonie mravenců. Vůbec tu žijeme dost v souladu s přírodou. Zjistila jsem například, že v autě pod mojí sedačkou žijí štěnice, které sebou už od začátku úspěšně všude vozíme.

Příliv a odliv je v Tuleáru tak velký, že z přístavu prostě naprosto zmizelo moře.

A zase ti lidé kolem cest... Neustále jsem si připadala jako u nás na vsi o pouti.

na zítřejší den jsme si domluvili celodenní prohlídku parku. Na návštěvu národních parků jsem se těšila úplně nejvíc, ale současně se i nejvíc bojím. Jak jistě už všichni pochopili, strašně se bojím pavouků a v takovém parku jich předpokládám zvýšený výskyt.

Výhledů jsem se nemohla nabažit. První z těchto dvou fotografií je současně asi můj nejoblíbenější snímek, který jsem za celou dobu udělala. Hra světla a stínů v kombinaci s širokou planinou byla dech beroucí.

Současně jsme dnes úplnou náhodou objevili malý zázrak. Cestou nebo spíš necestou, k našim bungalovům, jsme viděli ukazatel „pravá italská pizza“. Původně jsme se tomu jen od srdce zasmáli, ale zvědavost a hlad v nás postupně hlodaly víc a víc a tak jsme se rozhodli toto místo navštívit. O to větší bylo překvapení, když nás v domku se zahradou uvítal pravý a nefalšovaný Ital!! To bylo něco pro Michala. Ihned jsme se dali s pánem do řeči a do teď nemůžu uvěřit tomu, že jsem skutečně na Madagaskaru jedla naprosto dokonalou pizzu, lepší než leckde v Itálii. A opět jsme slyšeli onu známou větu, kterou tu říkají skoro všichni. „Madagaskar je krásná země, jen škoda, že jsou tu malgaši“

Ital s jeho úžasnou pecí a otevřenou kuchyní.

Čekání nám zpříjemnilo naše oblíbené Three Horses beer.

Takhle dobrou pizzu jsem měla snad jen v Neapoli. Při nejbližší cestě na Madagaskar se tu zase budu muset zastavit ;-)

Náš bungalov uplácaný z hlíny.

A žába, která mě tak smrtelně vyděsila. Odnesla jsem jí pak k potůčku, ale druhý den byla v koupelně zase. Pochopila jsem tedy, že ona byla obyvatelkou bungalovu dřív než já, omluvila jsem se jí a už jí nikam nepřenášela.

Zážitek tu přebíjí zážitek a tak srdečný Ital málem úplně zastínil ráno, kdy jsem čekala v autě, než Michal s mamkou vymění peníze v bance. Za tu dobu se u auta zastavilo snad deset lidí, co se pokoušeli vzbudit ve mně co největší lítost, abych jim dala peníze. Bohužel jsem u sebe žádné neměla a o to smutnější bylo se na ty lidi dívat. Na lidi, kteří by pro pár drobných udělali snad cokoli. Musela jsem v jejich očích být naprosto bezcitná, ale nemohla jsem nic dělat a i kdybych chtěla, nemůžu přece nakrmit celý Madagaskar. Nakonec přišel ještě malý asi pětiletý chlapeček. Udělal před autem dvě hvězdy a přemet, oblečený jen v kraťasech, přilepil svůj nos na okénko, kde jsem seděla. Natahoval ke mně ruce a zvědavě si prohlížel vnitřek našeho auta. Myslím, že vlastně ani nežebral, jen byl zvědavý a smutně koukal. Dívala jsem se mu do očí a snažila se alespoň mile usmívat, ale pak jsem si vzpomněla, že mám v taštičce karamelové lízátko. A tak jsem stáhla okénko a zeptala se, jestli ho chce. Ihned po něm chňapnul a vesele odběhl. Ty jeho oči si budu pamatovat už napořád. V takových chvílích ani nefotím, takové okamžiky si nechávám jen pro sebe.

Je zvláštní, kolik radosti může udělat i obyčejná voda. Když jsme dnes projížděli jednou velmi suchou oblastí, viděli jsme dva pasáčky zebu, jak jdou v té výhni po silnici a když jsme je míjeli, jeden z nich si ukázal do pusy a naznačil, že chce pít. Nechce peníze, nežebrá, prostě jen potřebuje pít. Zastavili jsme a dali klukům dvoulitrovou láhev vody. V jejich očích bylo vidět absolutní štěstí. Zdálo se, že ani jeden z nich nečekal, že bychom mohli skutečně zastavit. Když jsme pak odjížděli, ve zpětném zrcátku jsem viděla, jak chlapec dal ruku s vodou až nad hlavu a radostí vyskočil do vzduchu.

Pokud mě Madagaskar alespoň něco naučil, tak je to neplýtvat vodou. Pokaždé, když se sprchuji, vzpomenu si na malé děti s kanystry na hlavách a snažím se být trochu rychlejší a nepouštět kohoutek naplno.

Autor: Veronika Janů | pátek 26.8.2016 11:11 | karma článku: 16.55 | přečteno: 315x


Další články blogera

Veronika Janů

Tajuplný Nippon - zahrada Kenrokuen

Ještě na žádné z mých dovolených se mi nepodařilo přibrat, vždycky to bylo spíš naopak, ale Japonsko?!

22.4.2018 v 10:22 | Karma článku: 15.46 | Přečteno: 324 | Diskuse

Veronika Janů

Tajuplný Nippon - proč se nám líbí Kanazawa

Dnes jsme cestovali doslova po vzoru místních, což znamená s pořádnou svačinou sebou. Na každém nádraží je vždy patro s jídlem, které je vyloženě připravené a určené k tomu, aby si ho člověk vzal sebou na palubu vlaku.

16.4.2018 v 20:32 | Karma článku: 16.85 | Přečteno: 316 | Diskuse

Veronika Janů

Tajuplný Nippon - obyčejný den

Japonsko je vážně podivná země. Určitě už jste slyšeli o takzvaných trainspotterech, tedy o lidech, kteří fotí vlaky

16.4.2018 v 19:22 | Karma článku: 15.97 | Přečteno: 325 | Diskuse

Veronika Janů

Tajuplný Nippon - posvátná hora

Znáte taková ta vtipná srovnání dvou fotek, kdy u jedné je napsáno „očekávání“ a u druhé „realita“? Tak přesně něco takového jsme dnes zažili na hoře Inari.

2.4.2018 v 8:52 | Karma článku: 17.58 | Přečteno: 428 | Diskuse

Další články z rubriky Cestování

Lukáš Otys

Nesnesitelná lehkost cestování v milované i nenáviděné EU

Letos se mi poštěstilo, že jsem mohl cestovat více, než je pro mě obvyklé a navštívil tak Anglii, Španělsko a mou oblíbenou Itálii.

15.8.2018 v 14:22 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 64 |

Eva Hauserová

Na skok v Dublinu

Protože evropské setkání přívrženců permakultury se letos v létě konalo v Irsku, jako obvykle jsem k tomu přidala dva dny turistiky – a počátkem srpna jsem vyrazila do Dublinu.

15.8.2018 v 9:04 | Karma článku: 5.39 | Přečteno: 192 | Diskuse

Mirek Matyáš

NORSKÁ ODYSSEA prolog

Malý seriál o tom, jak jsem jel do Norska vyzkoušet si tu elektromobilitu, podívat se na festival a tak.

15.8.2018 v 1:01 | Karma článku: 8.99 | Přečteno: 332 | Diskuse

Vojtěch Wertich

Aviou Amerikou 2017 - Uyuni a okolí

Tentokrát vás Avokádův a Jackův deník zavede až na nekonečnou plochu Salaru de Uyuni, zjistíte, jak se zachraňuje karavan zapadlý až po podvozek v rozbředlé soli a dozvíte se něco málo o karnevalu probíhajícím ve městě.

14.8.2018 v 10:00 | Karma článku: 11.06 | Přečteno: 252 | Diskuse

Lucie Hejnalová

Není číslo, jako číslo (Jak jsme letěli do Turecka díl druhý)

Po dvou hodinách letu jsme si na hodinkách posunuli ručičky o hodinu víc. Letadlo nás vyplivlo přes tunýlek do letištní haly, kde jsme splynuli s davem a nechali se „vést“ k pasové kontrole.

14.8.2018 v 9:00 | Karma článku: 15.67 | Přečteno: 922 | Diskuse
Počet článků 61 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 671
Jsem zdravotní laborantka, tato práce mě sice baví, ale daleko radši se věnuji focení. Velice toužím po tom stát se skutečnou fotografkou. Navštívila jsem spoustu zajímavých míst a ráda bych se s ostatními podělila o své postřehy ale hlavně o fotografie. Další mojí velkou láskou je dobré jídlo, ráda zkouším nové věci a nebojím se experimentovat. Mou další tvorbu můžete najít zde: http://www.flickr.com/photos/veronikajanu/ https://www.facebook.com/veronikajanu.photograpy http://www.veronikajanu.cz/




Najdete na iDNES.cz