Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Road trip Madagaskar - národní park Isalo

18. 09. 2016 9:46:00
Dnešek byl opět naprosto úchvatný. Viděli jsme tolik věcí, že snad ani není možné, že to byl jen jeden den.

Ráno jsme museli vstát brzy, protože už v 7:30 jsme měli sraz s naším průvodcem. Do poslední chvíle jsem nevěřila, že všechno klapne jak má, ale opravdu ano a tak nic nebránilo tomu, abychom vyjeli. V národním parku jsme chtěli vidět hlavně dvě místa a myslím, že to byla nejlepší volba, jakou jsme mohli udělat. Viděli jsme tak dvě naprosto odlišné lokality až skoro nemůžu uvěřit, že obě byly v rámci jednoho parku nebo dokonce jednoho kontinentu. První nesla název Piscine Naturelle, ale vzhledem k předchozím dešťům nás průvodce upozornil, že se tam koupat nedá, ale je tam nádherný výhled. Měl pravdu, šli jsme mezi skalami a já nevěřila svým očím. Hned po vstupu do parku jsme uviděli skupinu Lemurů kata a prý jsme tak měli obrovské štěstí, protože v těchto místech prý nikdy nebývají. Procházka nebyla nijak zásadně náročná, průvodce nám ukázal spoustu zajímavých rostlin i zvířat a při cestě zpět už jsem dokonce rozeznala strašilky od klacíků a hadí díry.

První lemur ve volné přírodě a to hned za branou národního parku. Měli jsme štěstí :-)

Spousta rozmanitého hmyzu, už ani nevím co byli zač tyhle divné "můry".

Místní kmeny chodí stále do skal pohřbívat své mrtvé. Kolem cesty bylo vidět několik zakrytých vchodů. na hrobky se nesmí ukazovat prstem a nesmí se fotit (takže na fotce žádné nehledejte).

Stromy s "dračí kůží" jako jediné odolají ničivým požárům. Jejich kůra připomíná šupiny.

Najdi strašilku! Náš průvodce je byl schopný vidět ze vzdálenosti několika metrů, trochu ho tajně podezírám, že je tam předem sám rozmístil, aby věděl, kde jsou :-)

Nafotila jsem tu samozřejmě snad tisíc fotek. Kamkoli se člověk podíval byla nějaká nádherná scenérie.

Rozesmátý průvodce, studoval na vysoké škole biologii a místní přírodu prostě miluje. Měli jsme štěstí. Bylo vidět, že ho tahle práce opravdu baví a s radostí odpovídal na všechny naše dotazy a ukazoval veškerý hmyz a rostliny.

Rostlina obsahující velice jedovatý alkaloid. Někdy se jí říká "sebevražedná". Lidé z některých kmenů ji využívají, když chtějí odejít ze světa. Prý je tato smrt velmi rychlá.

Skutečně jsme na Madagaskaru?!

article_photoarticle_photo

(na panorama můžete kliknout pro větší rozlišení)

Lemurům Kata se libí zejména v této skalní oblasti parku.

Další částí pak bylo Cascade de Nymphe, které bylo pro změnu na dně kaňonu. Byl to v podstatě deštný prales a my šli korytem řeky. Na místě, které je určené i pro stanování jsme měli připravený oběd. Bez nadsázky to bylo to nejlepší jídlo, jaké jsem zatím na Madagaskaru měla. Špíz ze Zebu se zeleninou a rýží a jako dezert ananas. A to celé okořeněné návštěvou rodinky hnědých lemurů, které zejména ananas zvlášť zaujal. Lemuři se samozřejmě nesmějí krmit, vůbec se nás neptali! Přeběhli prostě po stole a sebrali, co se jim hodilo. Michal se jednoho snažil odehnat výhružným máváním tyčky, která zbyla ze špízu, ale lemur rychlejší a zkušeně mu jí sebral.

Špízy ze Zebu.

Boj se zákeřnou lemuřicí.

Byli opravdu blízko!

Když jsme se najedli a já udělala asi milion fotek, pokračovali jsme korytem řeky k vodopádům, kde se dá koupat. Cesta byla dlouhá asi tři kilometry, ale terén tak náročný, že to bylo spíš deset. Na konci nás za odměnu čekala chladivá voda. Z počátku jsem si myslela, že mi ani strach nedovolí do vody vlézt, ale sakra, když už jsem došla a dojela tak daleko! Byla bych blázen, kdybych teď zůstala sedět na břehu. Bylo to skutečně neuvěřitelně příjemné osvěžení před vyčerpávající cestou zpět. Myslím, že jsem dost trénovaný jedinec, ale na konci už jsem toho měla plné zuby a pletly se mi nohy.

Cesta kaňonem k vodopádům nebyla úplná procházka.

Místy jsme se brodili vodou a pískem.

Voda byla chladná, ale opravdu příjemná. S radostí jsem plavala a plavala a pak jsem se málem utopila hrůzou, když jsem si všimla obřích sítí nad mou hlavou, které byly natažené přes celé jezírko...

Tudy jsme se museli doslova prodírat.

Pavouci napravo, pavouci nalevo...

Lemuři napravo, lemuři nalevo :-)

Chilli bird endemit žijící pouze v oblasti kaňonu.

Všichni jsme si pak s chutí dali chladné pivo a koukali na dech beroucí západ slunce.

Dál nás podle původních plánů měl čekat národní park Ranomafana, ale obávám se, že Isalo už nemůže nic překonat. Možná, že opět změním plány a vymyslím nám něco jiného, ale to až zítra u snídaně. Teď už spát!

Autor: Veronika Janů | neděle 18.9.2016 9:46 | karma článku: 20.62 | přečteno: 392x


Další články blogera

Veronika Janů

Tajuplný Nippon - zahrada Kenrokuen

Ještě na žádné z mých dovolených se mi nepodařilo přibrat, vždycky to bylo spíš naopak, ale Japonsko?!

22.4.2018 v 10:22 | Karma článku: 15.46 | Přečteno: 324 | Diskuse

Veronika Janů

Tajuplný Nippon - proč se nám líbí Kanazawa

Dnes jsme cestovali doslova po vzoru místních, což znamená s pořádnou svačinou sebou. Na každém nádraží je vždy patro s jídlem, které je vyloženě připravené a určené k tomu, aby si ho člověk vzal sebou na palubu vlaku.

16.4.2018 v 20:32 | Karma článku: 16.85 | Přečteno: 316 | Diskuse

Veronika Janů

Tajuplný Nippon - obyčejný den

Japonsko je vážně podivná země. Určitě už jste slyšeli o takzvaných trainspotterech, tedy o lidech, kteří fotí vlaky

16.4.2018 v 19:22 | Karma článku: 15.97 | Přečteno: 325 | Diskuse

Veronika Janů

Tajuplný Nippon - posvátná hora

Znáte taková ta vtipná srovnání dvou fotek, kdy u jedné je napsáno „očekávání“ a u druhé „realita“? Tak přesně něco takového jsme dnes zažili na hoře Inari.

2.4.2018 v 8:52 | Karma článku: 17.58 | Přečteno: 428 | Diskuse

Další články z rubriky Cestování

Lukáš Otys

Nesnesitelná lehkost cestování v milované i nenáviděné EU

Letos se mi poštěstilo, že jsem mohl cestovat více, než je pro mě obvyklé a navštívil tak Anglii, Španělsko a mou oblíbenou Itálii.

15.8.2018 v 14:22 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 64 |

Eva Hauserová

Na skok v Dublinu

Protože evropské setkání přívrženců permakultury se letos v létě konalo v Irsku, jako obvykle jsem k tomu přidala dva dny turistiky – a počátkem srpna jsem vyrazila do Dublinu.

15.8.2018 v 9:04 | Karma článku: 5.39 | Přečteno: 192 | Diskuse

Mirek Matyáš

NORSKÁ ODYSSEA prolog

Malý seriál o tom, jak jsem jel do Norska vyzkoušet si tu elektromobilitu, podívat se na festival a tak.

15.8.2018 v 1:01 | Karma článku: 8.99 | Přečteno: 332 | Diskuse

Vojtěch Wertich

Aviou Amerikou 2017 - Uyuni a okolí

Tentokrát vás Avokádův a Jackův deník zavede až na nekonečnou plochu Salaru de Uyuni, zjistíte, jak se zachraňuje karavan zapadlý až po podvozek v rozbředlé soli a dozvíte se něco málo o karnevalu probíhajícím ve městě.

14.8.2018 v 10:00 | Karma článku: 11.06 | Přečteno: 252 | Diskuse

Lucie Hejnalová

Není číslo, jako číslo (Jak jsme letěli do Turecka díl druhý)

Po dvou hodinách letu jsme si na hodinkách posunuli ručičky o hodinu víc. Letadlo nás vyplivlo přes tunýlek do letištní haly, kde jsme splynuli s davem a nechali se „vést“ k pasové kontrole.

14.8.2018 v 9:00 | Karma článku: 15.67 | Přečteno: 922 | Diskuse
Počet článků 61 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 671
Jsem zdravotní laborantka, tato práce mě sice baví, ale daleko radši se věnuji focení. Velice toužím po tom stát se skutečnou fotografkou. Navštívila jsem spoustu zajímavých míst a ráda bych se s ostatními podělila o své postřehy ale hlavně o fotografie. Další mojí velkou láskou je dobré jídlo, ráda zkouším nové věci a nebojím se experimentovat. Mou další tvorbu můžete najít zde: http://www.flickr.com/photos/veronikajanu/ https://www.facebook.com/veronikajanu.photograpy http://www.veronikajanu.cz/




Najdete na iDNES.cz