Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Road trip Madagaskar - je to blízko!

14. 10. 2016 12:38:16
Člověk by nikdy neměl říkat, že už ho nemůže nic překvapit, a už vůbec ne tady na Madagaskaru. Nevím, za co jsme si to právě dnes zasloužili, ale pravděpodobně jsme byli jen po zásluze potrestáni za dobré skutky.

Den začal naprosto ukázkově v hotelu v Antsirabe, kde jsme spali už cestou dolů do Tuleáru. Dali jsme si skvělou snídani a vydali se do města nakoupit poslední zbytky suvenýrů. Nakonec se nám podařilo sehnat i čerstvou vanilku a zelený čaj. Všechny děti před supermarketem jsme obdarovali čokoládou a žebračku na pumpě celkem vysokou částkou peněz. Byla neděle a my měli téměř sváteční náladu. Ještě jsme na trhu koupili sýr a ovoce a rozhodli jsme se vydat na výlet do nedalekého města, kde měly být vodopády. Ani jsme neměli představu, jak jsou velké a jak vlastně vypadají, ale byli jsme zvědaví a chtěli využít toho, že máme dost času.

Ráno na trhu mi opět poskytlo prostor se fotograficky vyřádit.

Nákup divoké vanilky. Lusky byly tlusté jako prst a neuvěřitelně voňavé a vláčné

Když jsme dojeli do města Befato, nevěděli jsme, kam máme jet, a žádný ukazatel tu pochopitelně nebyl. No co, zkusíme strážníka! Ten ale samozřejmě neuměl ani anglicky ani francouzsky a tak nám moc nepomohl. V tom se k autu přihnala paní ve slaměném klobouku (z počátku jsem si tedy pohlavím nebyla úplně jistá) a že je prý průvodkyně a umí anglicky. No... Ukázala nám směr na kopec a my jeli. Ovšem než jsme stihli vystoupit z auta, už jsme jí měli opět v zádech a že je to kousek, že je průvodkyně a že nás tam zavede. Asi tak po třech stech metrech jsme pochopili, že anglicky neumí. Po dalších třech stech metrech jsme zjistili, že vlastně neumí ani francouzsky a že opakuje to samé pořád dokola. Navíc jí přišlo nesmírně vtipné, že mám fóbii z pavouků a že spěcháme a nemáme čas. To byl podle mě základní problém celého dnešního šílenství. Paní nechápala, že máme jen velmi omezené množství času, neuměla číslovky a 20 kilometrů je pro ni „blízko“.

Vulkanické jezero v městečku jménem Befato.

A tady už kráčíme lapeni šílenou ženou v klobouku

Asi po kilometru chůze na ostrém poledním slunci mezi rýžovými poli jsme začali být celkem nervózní, protože jsme neviděli ani řeku natož vodopád a věděli jsme, že nás ještě čeká cesta zpět do Antsirabe a následně do Tany. Navíc jsme na nějaké chození terénem nebyli připravení. Paní jen neustále ukazovala na kopec a že tam to je... Přebrodili jsme tedy ještě pár rýžových polí a říčku, ale nikde nic. Byli jsme už opravdu naštvaní, ale paní nás neustále ujišťovala, že je to kousek. V průběhu nám s úsměvem ukazovala různé plodiny a představovala všem lidem, které jsme potkali. To už jsme měli za sebou dobrých pět kilometrů. Michal utopil boty a roztrhl si kalhoty při prolézání mezi kaktusy a já za sebou měla už několik hysterických záchvatů z pavouků, kteří byli jaksi blíž a blíž „cestě“, kterou jsme procházeli.

Pak jsme konečně viděli místní vodopád a já nevěděla, jestli se mám smát nebo plakat, protože za tu cestu to prostě nestálo (a to jsem ještě neměla ani tušení, co nás čeká cestou zpět). Museli jsme se několikrát škrábat do kopce doslova jako kamzíci po všech čtyřech mezi agávemi a pavučinami. Pak nás paní s úsměvem vedla dál a dál mezi poli, ovšem úplně na druhou stranu od vesnice a auta. Naše pocity nelze popsat jinak než jako čiré zoufalství. Skoro už jsem nevěřila, že naše auto ještě někdy uvidím. Snažili jsme se jí dát velice důrazně najevo, že se nám to nelíbí!!! A že auto je úplně na opačnou stranu! Nic naplat. Údolí jsme museli obejít a následovat jí. Skoro už jsem si představovala, jak brodím ta pole napříč, ale nakonec jsem se přepla do jakéhosi zenového módu a myslela na to, že to jednou musí skončit, že to nějak zvládnu. Nějakým zázrakem naštěstí napadlo Michala s mamkou vzít láhev vody, takže jsme alespoň nebyli dehydratovaní úplně. V zoufalství už jsem zapla i navigaci v mobilu, protože jsem té šílené ženě přestala věřit, že nás vede zpět.

Konečně řeka! Jako jo, výhled byl hezký, ale doufali jsme že návštěva vodopádů nám zabere maximálně hodinu a ne půl dne.

Všudypřítomní "golden spiders" mě dodnes děsí v nočních můrách. Byli tak velcí, že úplně slyším cvakání těch jejich kostěných nožiček po podlaze. A nejzrůdnější je představa, že se mi zamotá do vlasů.

VODOPÁD! Sláva!

Výrazy jejich tváří jistě nepotřebují komentář.

Došli jsme až do vedlejší vesnice, kde na nás všichni zírali jako na zjevení a paní si nás pyšně vedla a všem ukazovala "to jsou moji turisti".

Celá procházka nakonec měla asi 20 kilometrů. Za normálních okolností by to nejspíš nebylo špatné, ale my s tím nepočítali a hlavně NECHTĚLI. Celou dobu jsem si cítila bezmocná a naštvaná. Tak naštvaná, že jsem bojkotovala i focení ačkoli jsem mohla udělat spoustu zajímavých fotek. Prostě jsem nějak vnitřně nemohla. Cítila jsem se podvedená a zneužitá a zařekla se, že té ženě nic nezaplatíme. To jsme samozřejmě nedodrželi a něco jí dali. Když viděla, jak jsme zničení, tak myslím, že sama pochopila, že tohle prostě nezvládla. Navíc jsme se pohybovali po místech, která byla opravdu nebezpečná, balancovali jsme několikrát nad propastí a skutečně se nám velmi snadno mohlo něco stát.

Všem nám trvalo dobrých 30 minut, než jsme začali vydávat nějaká rozumnější slova než jen: „ach“, „sakra“, „no ty vole“, „au“, „to bylo“, „ta se snad“ a nejčastěji „proklínám“.

Za dalších dvacet minut mi jí začalo být líto. Ve výsledku jsme jí všichni v myšlenkách odpustili, protože to vlastně vůbec nemyslela špatně. Jen to celé neodhadla a přecenila jak své průvodcovské schopnosti, tak naše síly. Samozřejmě jsme vůbec nebyli namazaní krémem na opalování a neměli ani nic na hlavu. Když jsme pak v Taně vystoupili z auta, paní u které jsme měli zamluvené ubytování se nás skoro lekla. Celí zablácení, spálení, vaření... Prohlásila, že dnes jsme jejími hosty a jen nevěřícně kroutila hlavou.

Autor: Veronika Janů | pátek 14.10.2016 12:38 | karma článku: 15.84 | přečteno: 368x

Další články blogera

Veronika Janů

Road trip Madagaskar - zamyšlení na závěr

Dnes jsem vstala nějak brzy, asi je to tím, že je dnes poslední den. Zabalím poslední věci a vrátíme auto, které nám neuvěřitelně dobře sloužilo. Zkrátka už jen pár hodin a opustíme Madagaskar.

4.12.2016 v 11:48 | Karma článku: 12.84 | Přečteno: 212 | Diskuse

Veronika Janů

Road trip Madagaskar - zpátky v Taně

Probudila jsem se do zataženého rána a marně přemýšlím, jak nacpu do kufru všechny dárky, které jsem koupila.

13.11.2016 v 9:47 | Karma článku: 14.17 | Přečteno: 252 | Diskuse

Veronika Janů

Road trip Madagaskar - co se děje kolem cest

Dnes ráno jsme se probudili doslova v botanické zahradě. Naším cílem pro dnešní den se totiž stal národní park Ranomafana.

3.10.2016 v 11:03 | Karma článku: 21.05 | Přečteno: 338 | Diskuse

Další články z rubriky Cestování

Hanka Slanařová

Zakarpatská Ukrajina na koních

Pokud někdo koukal do telefonu, tak jenom proto, aby si prohlédl fotky, které právě vyfotil. I přes všechny nádherné snímky ale člověk neprohlédne místní krásu, dokud si ji sám neprožije. Zakarpatské poloniny.

18.10.2017 v 17:06 | Karma článku: 10.75 | Přečteno: 354 | Diskuse

Jana Schlitzová

Vodní dílo Stráž pod Ralskem

Slunce prosvětlovalo žloutnoucí i krvavě červené podzimní olistění stromů. Vydaly jsme se k vodní nádrži. Slunce si s námi začalo hrát a tak temné mraky střídalo dvouvteřinové rozsvícení slunce a obrazy v krajině se rychle měnily.

18.10.2017 v 11:00 | Karma článku: 8.82 | Přečteno: 270 | Diskuse

Ervín Dostálek

Severská romance 8:Tou nejnavštěvovanější přírodní atrakcí Norska je vodopád Voringsfossen

Nahoře parta Japonců s foťáky a tyčemi na selfiesnímky s vodopádem, my se pak prodíráme dolů do kaňonu, kde se voda po pádu ze 182 metrové výšky opět stává řekou Bjoreio, v níž rybáři chytají ryby, jimž se tu překvapivě tak daří.

18.10.2017 v 7:24 | Karma článku: 5.09 | Přečteno: 75 | Diskuse

Michal Dokoupil

Jak jsme mrzli v Thajsku

Pokud jste cizinec v Číně, jediný způsob jak přežít Čínský nový rok je vypadnout ze země. My tentokrát po dlouhé době opět do Thajska a Kambodže. Tento rok jsme si ale vzali počasí sebou...

17.10.2017 v 14:00 | Karma článku: 15.62 | Přečteno: 524 | Diskuse

Ervín Dostálek

Opravdu severská romance 7: Z hardangerského "Domova vandráků" k fantastickým vodopádům

Jsa ubytováni v Hardanger Vandrerhjemu v Lofthusu u Sorfjordu, pobočném zálivu Hardangerfjordu v jižním Norsku, se chystáme do Kinsarviku do údolí Husedalen k jeho čtyřem fantastickým vodopádům střežícím vstup do NP Hardangervidda

17.10.2017 v 7:14 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 63 | Diskuse
Počet článků 50 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 703
Jsem zdravotní laborantka, tato práce mě sice baví, ale daleko radši se věnuji focení. Velice toužím po tom stát se skutečnou fotografkou. Navštívila jsem spoustu zajímavých míst a ráda bych se s ostatními podělila o své postřehy ale hlavně o fotografie. Další mojí velkou láskou je dobré jídlo, ráda zkouším nové věci a nebojím se experimentovat. Mou další tvorbu můžete najít zde: http://www.flickr.com/photos/veronikajanu/ https://www.facebook.com/veronikajanu.photograpy http://www.veronikajanu.cz/


Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.