Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Tajuplný Nippon - rybí trh a mrakodrapy

25. 02. 2018 8:30:30
Některé dny jsou tak krásné, že se mi o ně skoro ani nechce dělit. Ten dnešní začal poměrně brzy, probudili jsme se kolem půl šesté, rozhodli jsme se tedy, že navštívíme neslavnější rybí trh Tsukiji.

Vyrazili jsme v ranní špičce, ale upřímně nechápu, kde se vzaly ty pověry s množstvím lidí. Podle mě jich tu nebylo víc než v ranním metru v Praze a Ginzu jsme měli pro sebe skoro sami. Díky tomu, že jsme vstali tak brzy, byli jsme už někdy v osm hodin na trhu. Kromě místních tam nebyl skoro nikdo a tak jsme se mohli nerušeně kochat a slintat u všech stánků. Všude to naprosto neuvěřitelně vonělo jídlem. Co se na rybím trhu nakoupí, jiní ihned zpracují a přemění na spoustu voňavých dobrot. Člověk tu tak dostane ty nejčerstvější ryby a mořské plody, co si lze představit. Mým cílem bylo hlavně ochutnat sushi z břicha tuňáka, což je nejdražší a nejvyhledávanější pochoutka. Troufám si dokonce tvrdit, že v Čechách ho žádná restaurace nenabízí.

Byli jsme samozřejmě úspěšní a já tak s bušícím srdcem konečně ochutnala to, o čem jsem zatím jen četla. Obávám se, že nemá smysl tu vypisovat gurmánská zážitek, který je prostě textem nepřenositelný. Pak jsme si hrdlo prolili teplým saké a přemýšleli, co dál. Na trhu nás totiž kromě ryb zaujalo i něco docela jiného... Hovězí wagyu. Je to vlastně takové břicho z tuňáka v kravské podobě. Tedy hovězí tak jemně prorostlé tukem, že připomíná bílý mramor. Za pár tenkých plátků chtěli přibližně 550 korun, což je asi pětkát méně než by stálo u nás, ale pořád je to dost. No co, maminka mi vždycky říkala, že si nemám kupovat věci, ale zážitky a dobré jídlo bezesporu zážitek je. Koupili jsme si tak několik plátků a ihned vyrazili domů, abychom tu dobrotu hned připravili. Pro jistotu jsme ještě pořídili malou termotašku a pán nám do ní pro jistotu dal kousek ledu. Marek si svůj balíček wagyu odnášel jako největší poklad a celý den nemluvil o ničem jiném, než jak mi ho připraví.

Další na programu bylo museum japonských mečů. Tam jsme se oba těšili jako malí už od příletu. Jaké ovšem bylo naše zklamání, když jsme se dozvěděli, že 31. března byla expozice ukončena a že jí opravují a stěhují jinam. Bylo mi to tak líto, že jsem se neubránila slzám. Tolik jsem si přála vidět právě japonské meče. Jakou smůlu musí mít člověk, že přeletí půl světa, ale to nejtradičnější je mu nakonec odepřeno.

A protože jsme byli jen kousek od mrakodrapů na Shinjuku, rozhodli jsme se, že si spravíme náladu výhledem ze 45. patra jednoho z nich. Dokonce i vysvitlo sluníčko a tak byl výhled skutečně úchvatný. To vše naprosto zadarmo. Když se nad tím zamyslím, tak spousta úžasných věcí je tu zadarmo. Především záchody ;-). To mě prostě nepřestane fascinovat. Záchody jsou úplně všude zdarma, vždy čisté s desinfekcí a dostatkem toaletního papíru. Možná je divné o tom psát, ale líbí se mi to! A to ani nemluvím o tom, že i na veřejných toaletách v parku má záchod všechny vymoženosti v podobě vyhřívaného prkénka a možnosti oplachu spodní části těla teplou vodou. Slibuji, že do konce dovolené se odhodlám všechna tlačítka vyzkoušet.

Dnes večer jsem přemýšlela nad tím, že Tokio víc než jiná města voní jídlem. Ono totiž voní hlavně jídlem a nic tu vůni nekazí. Je to čisté město, kde pracovníci myjí i schody v parku. Spousta lidí tu chodí se psy, ale na ulici po nich nezbývá žádná stopa. Na ulicích se neválí žádné odpadky a tím myslím absolutně žádné, ani nedopalky od cigaret ani drobné papírky, prostě nic. I lidé tu jsou čistí a bez výjimek upravení. Možná působí trochu smutně, ale to už je dáno jejich filosofií. Umí skvěle fungovat v davu, například při přecházení přechodů. Jakoby každý z nich přesně věděl, co má dělat, na rozdíl od nás. Já mám oči nalepené hned vlevo hned vpravo a spíš se jim motám pod nohama.

Na zítra jsem nám naplánovala výlet do Nikkó, tak doufám, že si trochu vydechneme a načerpáme novou sílu v chrámech a lesích.

Autor: Veronika Janů | neděle 25.2.2018 8:30 | karma článku: 21.09 | přečteno: 540x


Další články blogera

Veronika Janů

Tajuplný Nippon - zahrada Kenrokuen

Ještě na žádné z mých dovolených se mi nepodařilo přibrat, vždycky to bylo spíš naopak, ale Japonsko?!

22.4.2018 v 10:22 | Karma článku: 15.46 | Přečteno: 324 | Diskuse

Veronika Janů

Tajuplný Nippon - proč se nám líbí Kanazawa

Dnes jsme cestovali doslova po vzoru místních, což znamená s pořádnou svačinou sebou. Na každém nádraží je vždy patro s jídlem, které je vyloženě připravené a určené k tomu, aby si ho člověk vzal sebou na palubu vlaku.

16.4.2018 v 20:32 | Karma článku: 16.85 | Přečteno: 316 | Diskuse

Veronika Janů

Tajuplný Nippon - obyčejný den

Japonsko je vážně podivná země. Určitě už jste slyšeli o takzvaných trainspotterech, tedy o lidech, kteří fotí vlaky

16.4.2018 v 19:22 | Karma článku: 15.97 | Přečteno: 325 | Diskuse

Veronika Janů

Tajuplný Nippon - posvátná hora

Znáte taková ta vtipná srovnání dvou fotek, kdy u jedné je napsáno „očekávání“ a u druhé „realita“? Tak přesně něco takového jsme dnes zažili na hoře Inari.

2.4.2018 v 8:52 | Karma článku: 17.58 | Přečteno: 428 | Diskuse

Další články z rubriky Cestování

Lukáš Otys

Nesnesitelná lehkost cestování v milované i nenáviděné EU

Letos se mi poštěstilo, že jsem mohl cestovat více, než je pro mě obvyklé a navštívil tak Anglii, Španělsko a mou oblíbenou Itálii.

15.8.2018 v 14:22 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 64 |

Eva Hauserová

Na skok v Dublinu

Protože evropské setkání přívrženců permakultury se letos v létě konalo v Irsku, jako obvykle jsem k tomu přidala dva dny turistiky – a počátkem srpna jsem vyrazila do Dublinu.

15.8.2018 v 9:04 | Karma článku: 5.39 | Přečteno: 192 | Diskuse

Mirek Matyáš

NORSKÁ ODYSSEA prolog

Malý seriál o tom, jak jsem jel do Norska vyzkoušet si tu elektromobilitu, podívat se na festival a tak.

15.8.2018 v 1:01 | Karma článku: 8.99 | Přečteno: 332 | Diskuse

Vojtěch Wertich

Aviou Amerikou 2017 - Uyuni a okolí

Tentokrát vás Avokádův a Jackův deník zavede až na nekonečnou plochu Salaru de Uyuni, zjistíte, jak se zachraňuje karavan zapadlý až po podvozek v rozbředlé soli a dozvíte se něco málo o karnevalu probíhajícím ve městě.

14.8.2018 v 10:00 | Karma článku: 11.06 | Přečteno: 252 | Diskuse

Lucie Hejnalová

Není číslo, jako číslo (Jak jsme letěli do Turecka díl druhý)

Po dvou hodinách letu jsme si na hodinkách posunuli ručičky o hodinu víc. Letadlo nás vyplivlo přes tunýlek do letištní haly, kde jsme splynuli s davem a nechali se „vést“ k pasové kontrole.

14.8.2018 v 9:00 | Karma článku: 15.67 | Přečteno: 922 | Diskuse
Počet článků 61 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 671
Jsem zdravotní laborantka, tato práce mě sice baví, ale daleko radši se věnuji focení. Velice toužím po tom stát se skutečnou fotografkou. Navštívila jsem spoustu zajímavých míst a ráda bych se s ostatními podělila o své postřehy ale hlavně o fotografie. Další mojí velkou láskou je dobré jídlo, ráda zkouším nové věci a nebojím se experimentovat. Mou další tvorbu můžete najít zde: http://www.flickr.com/photos/veronikajanu/ https://www.facebook.com/veronikajanu.photograpy http://www.veronikajanu.cz/




Najdete na iDNES.cz