Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Tajuplný Nippon - posvátná hora

2. 04. 2018 8:52:11
Znáte taková ta vtipná srovnání dvou fotek, kdy u jedné je napsáno „očekávání“ a u druhé „realita“? Tak přesně něco takového jsme dnes zažili na hoře Inari.

Okolí této hory je proslulé hlavně cestou lemovanou stovkami typických oranžovo-černých sloupů. A já se strašně těšila, že si takovou úžasnou fotku sloupů udělám taky. Bohužel podobný nápad měla i půlka Japonska. Byla jsem zklamaná a velice rozčarovaná, když jsem viděla ty neuvěřitelné davy lidí, které se hrnuli už od nádraží. Takže udělat onu typickou fotku sloupů prostě nelze. Je to klam! Vím, že je to hloupé, ale bylo mi do breku. Byla jsem téměř znechucená těmi masami lidí, kteří mi přišli jen jako konzumenti senzace. Většina návštěvníků totiž ani nebyli Japonci, což se na atmosféře místa dost podepsalo. Tohle tedy byly mé pocity ve spodní části hory, na samotné začátku výstupu.

Hora je jedno z nejpopulárnějších míst celého Japonska.

Po pár minutách jsme tedy došli k onomu proslulému místu, které jsem znala z fotek a skutečně jsem měla slzy na krajíčku. Lidé si tu bezohledně dělali svá selfí, mačkali se jeden přes druhého a nikdo nebral žádné ohledy na lidi kolem sebe. V tom se Marek zvedl a rozhodl se prostě na chvíli zastavit dav turistů, který šel bránou směrem k nám. Postavil se svými téměř dvěma metry doprostřed a nikdo se neodvažoval protestovat. No a já si tak mohla udělat svůj vysněný snímek. Čemu jinému už by se mělo říkat láska? Podobnou službu pak udělal ještě na jiných místech pro další fotografy a já věděla, že jsem si ho vybrala dobře.

Fotografie po které jsem tolik toužila! Do dnes jí mám jako pozadí na monitoru a jedna z mých nejoblíbenějších vůbec. Možná i díky příběhu o jejím vzniku.

A taková byla realita. Davy lidí se mačkaly a strkaly a praly o místo, nedalo se skoro projít.

Také je důležité zmínit, že čím výš k vrcholu hory jsme stoupali, tím víc lidí ubývalo a o to snazší bylo udělat hezké snímky. Někdy stačí prostě počkat. Paradoxně nejméně lidí bylo cestou k záchodům, kde byly brány úplně stejně nádherné, jen tudy zkrátka nikdo nechodil a nešílel.

Výstup na posvátnou horu se dá jen těžko popsat. Od poloviny kopce už jsme šli vážně skoro sami a atmosféra se tak začala víc blížit něčemu posvátnému. Pak jsme dorazili až na úplný vrchol, kde nás oba spontánně napadlo vhodit mince do kasičky a pomodlit se tak, jak jsme se to naučili ve svatyni v Tokiu. Cesta dolů pak byla o to příjemnější, že už jsem se nehonila za dokonalými snímky a opravdu si jen užívala to zvláštní místo. Hora Inari na mě zatím dělala největší dojem a pokud se do Japonska někdy vrátím, tak určitě sem.

Proto, když jsme komplex opouštěli, koupili jsme si ještě malou bránu Tori, na kterou jsme napsali svá jména a přání a já jí zavěsila mezi ostatní.

To ale zdaleka nebyl celý náš den. V původním plánu jsem měla ještě návštěvu města Nara, které je na seznamu UNESCO. Je proslulé zejména spoustou chrámů a malými jelínky, kteří jsou tak plaší, že se nechají od lidí hladit. Výstup na Inari nás ale velmi vyčerpal jak fyzicky, tak psychicky a proto jsme se nakonec rozhodli „jen“ vydat do Osaky, která je hned vedle Kjóta a prohlédnout si pro změnu japonský hrad. Ono se to nezávislému pozorovateli může zdát zvláštní, ale když jsme takhle na nějakém výletě a už pátý den vidíme samé svatyně, přestane člověk mezi nimi rozeznávat a je potřeba vložit do programu zase něco jiného.

Hrad v Osace

Autor: Veronika Janů | pondělí 2.4.2018 8:52 | karma článku: 17.58 | přečteno: 428x


Další články blogera

Veronika Janů

Tajuplný Nippon - zahrada Kenrokuen

Ještě na žádné z mých dovolených se mi nepodařilo přibrat, vždycky to bylo spíš naopak, ale Japonsko?!

22.4.2018 v 10:22 | Karma článku: 15.46 | Přečteno: 324 | Diskuse

Veronika Janů

Tajuplný Nippon - proč se nám líbí Kanazawa

Dnes jsme cestovali doslova po vzoru místních, což znamená s pořádnou svačinou sebou. Na každém nádraží je vždy patro s jídlem, které je vyloženě připravené a určené k tomu, aby si ho člověk vzal sebou na palubu vlaku.

16.4.2018 v 20:32 | Karma článku: 16.85 | Přečteno: 316 | Diskuse

Veronika Janů

Tajuplný Nippon - obyčejný den

Japonsko je vážně podivná země. Určitě už jste slyšeli o takzvaných trainspotterech, tedy o lidech, kteří fotí vlaky

16.4.2018 v 19:22 | Karma článku: 15.97 | Přečteno: 325 | Diskuse

Další články z rubriky Cestování

Lukáš Otys

Nesnesitelná lehkost cestování v milované i nenáviděné EU

Letos se mi poštěstilo, že jsem mohl cestovat více, než je pro mě obvyklé a navštívil tak Anglii, Španělsko a mou oblíbenou Itálii.

15.8.2018 v 14:22 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 64 |

Eva Hauserová

Na skok v Dublinu

Protože evropské setkání přívrženců permakultury se letos v létě konalo v Irsku, jako obvykle jsem k tomu přidala dva dny turistiky – a počátkem srpna jsem vyrazila do Dublinu.

15.8.2018 v 9:04 | Karma článku: 5.39 | Přečteno: 192 | Diskuse

Mirek Matyáš

NORSKÁ ODYSSEA prolog

Malý seriál o tom, jak jsem jel do Norska vyzkoušet si tu elektromobilitu, podívat se na festival a tak.

15.8.2018 v 1:01 | Karma článku: 8.99 | Přečteno: 332 | Diskuse

Vojtěch Wertich

Aviou Amerikou 2017 - Uyuni a okolí

Tentokrát vás Avokádův a Jackův deník zavede až na nekonečnou plochu Salaru de Uyuni, zjistíte, jak se zachraňuje karavan zapadlý až po podvozek v rozbředlé soli a dozvíte se něco málo o karnevalu probíhajícím ve městě.

14.8.2018 v 10:00 | Karma článku: 11.06 | Přečteno: 252 | Diskuse

Lucie Hejnalová

Není číslo, jako číslo (Jak jsme letěli do Turecka díl druhý)

Po dvou hodinách letu jsme si na hodinkách posunuli ručičky o hodinu víc. Letadlo nás vyplivlo přes tunýlek do letištní haly, kde jsme splynuli s davem a nechali se „vést“ k pasové kontrole.

14.8.2018 v 9:00 | Karma článku: 15.67 | Přečteno: 922 | Diskuse
Počet článků 61 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 671
Jsem zdravotní laborantka, tato práce mě sice baví, ale daleko radši se věnuji focení. Velice toužím po tom stát se skutečnou fotografkou. Navštívila jsem spoustu zajímavých míst a ráda bych se s ostatními podělila o své postřehy ale hlavně o fotografie. Další mojí velkou láskou je dobré jídlo, ráda zkouším nové věci a nebojím se experimentovat. Mou další tvorbu můžete najít zde: http://www.flickr.com/photos/veronikajanu/ https://www.facebook.com/veronikajanu.photograpy http://www.veronikajanu.cz/




Najdete na iDNES.cz