Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Tajuplný Nippon - obyčejný den

16. 04. 2018 19:22:33
Japonsko je vážně podivná země. Určitě už jste slyšeli o takzvaných trainspotterech, tedy o lidech, kteří fotí vlaky

Jako koníček. Každé ráno, nebo víkendové ráno, vezmou svojí dokonalou fotovýbavu a snaží se ulovit, co nejlepší fotku vlaku. Může to člověku možná připadat zvláštní, ale tady v Japonsku jsem se setkala nejen s trainspottery, ale s „gejšaspottery“. To jsme si takhle šli na procházku Gionem (kjótská čtvrť). Už ani ne jako turisté, spíš jako místní s taškami nákupů v rukách a najednou mi Marek ukazuje skutečnou gejšu! Jdeme stejným směrem ulicí, já obdivuji její cingrlátka ve vlasech a v tom uvidím fotografa se stativem přímo pře námi uprostřed ulice. Do toho Marek poznamenal, že měl ten fotograf opravdu štěstí, že tam zrovna stál, když šla ulicí gejša. Ale v tom jsem si všimla, že tu není jen on, ale i spousta dalších. Všichni zběsile cvakají a fotí procházející Maiko. Zatím co dav fotografů už byl uspokojen, ten první, se stativem setrvával na místě a bedlivě sledoval okolí, kdy se v ulici vynoří další gejša. Bylo to celkem vtipné a nezdálo se, že by to mladým gejšám vadilo. I já jsem tedy odložila tašky s nákupem a pokusila se jednu vyfotit. Jsou ale neuvěřitelně rychlé! Sice nemohou dělat dlouhé kroky, kvůli kimonu a dřeváčkům, ale dokážou tak rychle cupitat, že si nejsem jistá, jestli je jediná fotka ostrá.

Gejšaspotter, který neměl dost a tak si jí nakonec vyfotil ještě na mobil. Maiko (gejša učednice) se celou dobu usmívala a on se jí nakonec hluboce uklonil.

A takhle jsem si ji ulovila já.

Dnes jsme si udělali opět takový líný den. Konečně se udělalo teplo a celý den svítilo slunce. Ale ani to nás nedonutilo jít se prát s davy turistů o památky. Navíc, může to znít hloupě, ale jsme už prostě uzážitkovaní a upamátkovaní a potřebovali jsme pauzu. Ačkoli jsou kolem nás úchvatné věci, po čase prostě přijdou člověku všechny pagody stejné. Takže jsme jen bezcílně chodili sem a tam městem, velice pomalu, dávali jsme si s místními ledové chochu (šoču)a prostě jen vychutnávali atmosféru města. Oblékla jsem si svůj nový japonský kabátek a užívala si, že nemusíme nikam spěchat. Vždyť se sem stejně jednou vrátíme. Nejsme tu naposled, a s touhle myšlenkou jsme se kochali krásou opadávajících sakur a popíjeli saké z dřevěných kalíšků.

Takhle jsem si kráčela na snídani v novém kabátku s páskem uvázaným do mašle, dle poslední japonské módy.

Snídaně proběhla v úplně tradičním podniku. Mám ráda místa jako jsou tato. Obvykle tu nebývá menu v angličtině a chodí sem jen místní. Právě na takových, lehce ošuntělých místech člověk nejlépe nasákne atmosféru a pozná místní zvyky.

Pohled na čtvrť Pontočó s původními dřevěnými balkóny čajoven. Pontočó a Gion byly dvě nejvyhlášenější čtvrti Gejš.

Pohled na řeku Kamo, která rozděluje Gion a Pontočó.

Saké se tu popíjí z tradičních dřevěných kalíšků. Mimochodem se z nich pije neuvěřitelně špatně a tak jsem se samozřejmě ihned polila...

Dívky ve vypůjčených kimonech, aneb moderní pojetí tradice.

Pagoda Yasaka v Gionu.

Historická část Kjóta byla opět v obležení turistů

Když jsme se tak toulali přelidněným Gionem náhle jsem koutkem oka zahlédla nádhernou zenovou zahradu. Byla samozřejmě za silným dřevěným plotem, ale i tak nám to nedalo a zvědavě jsme nahlíželi dovnitř. Jaké pak bylo naše překvapení, když jsme zjistili, že se jedná o tradiční čajovnu a že vlastně úplně normálně můžeme dovnitř! bylo velmi zvláštní, že jakmile jsme vstoupili do zahrady, jakoby úplně utichl hluk z ulice a my se zaposlouchali du zurčení a šplouchání potůčku s koi kapry. Vůbec jsem se nemohla odtrhnout a vydržela bych tam stát třeba hodinu, ale to už nás paní lákala dovnitř. Na prahu jsem se samozřejmě museli zout, protože čajovna byla tradiční se vším všudy a uvnitř se sedělo klasickým japonským způsobem - klečelo na polštářích kolem nízkých stolků. Dali jsme si tradiční šlehaný zelený čaj matcha a k tomu zvláštní želé z rýžové mouky a zeleného čaje. Hořkost se krásně snoubila se sladkostí a já byla ráda, že jsme sem zavítali.

Výroba tohoto čaje je doslova čajovým obřadem a podává se v tradičních miskách čavanech. Občas se může jednat i o umělecká díla s velmi vysokou hodnotou.

Dnes jsme opravdu chodili jen z restaurace do baru a z baru do další restaurace. Tady je například velmi netradiční pojetí sushi s hovězím wagyu, které jsme prostě museli ochutnat a ve skleničkách shochu.

Dnes jsme tedy i nakoupili poslední zbytky dárků a já přemýšlím, co vyhodím z kufru, abych to měla kam dát. Zítra nás pak čeká další přesun Shinkansenem a já si snad zase konečně obléknu sukni.

Autor: Veronika Janů | pondělí 16.4.2018 19:22 | karma článku: 15.97 | přečteno: 328x


Další články blogera

Veronika Janů

Tajuplný Nippon - zahrada Kenrokuen

Ještě na žádné z mých dovolených se mi nepodařilo přibrat, vždycky to bylo spíš naopak, ale Japonsko?!

22.4.2018 v 10:22 | Karma článku: 15.46 | Přečteno: 333 | Diskuse

Veronika Janů

Tajuplný Nippon - proč se nám líbí Kanazawa

Dnes jsme cestovali doslova po vzoru místních, což znamená s pořádnou svačinou sebou. Na každém nádraží je vždy patro s jídlem, které je vyloženě připravené a určené k tomu, aby si ho člověk vzal sebou na palubu vlaku.

16.4.2018 v 20:32 | Karma článku: 16.85 | Přečteno: 320 | Diskuse

Veronika Janů

Tajuplný Nippon - posvátná hora

Znáte taková ta vtipná srovnání dvou fotek, kdy u jedné je napsáno „očekávání“ a u druhé „realita“? Tak přesně něco takového jsme dnes zažili na hoře Inari.

2.4.2018 v 8:52 | Karma článku: 17.58 | Přečteno: 433 | Diskuse

Další články z rubriky Cestování

Michal Hruška

Albánská cesta (1) Vyrážíme do Pešti

Máme rádi cestování. Pravidelně, každý rok, se snažíme vyrazit alespoň na jeden větší výlet, jak říkám, poznat cizí kraje a ochutnávat krojovaná jídla. Proto jsme už koncem roku začali plánovat, kam v roce 2018 vyrazíme.

19.9.2018 v 13:12 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 44 | Diskuse

Aleš Gill

Střípky z KLDR - Díl 10. - První dojmy z druhé cesty

Tři roky uplynuly od doby, kdy jsem byl v Severní Koreji poprvé. Od té doby se hodně změnilo. Severní Korea je, jak se říká v Asii, same same, but different. Jsou ale místa a obyvatelé, kde a pro které se nezměnilo vůbec nic.

19.9.2018 v 8:02 | Karma článku: 14.48 | Přečteno: 455 | Diskuse

Michal Tříska

Lednicko-valtický areál - 1/2

Vydejte se do jednoho z nejrozsáhlejších upravených krajinných parků v Evropě, nebo možná i na celém světě, který je zapsán na seznamu světového dědictví UNESCO.

19.9.2018 v 7:05 | Karma článku: 7.50 | Přečteno: 237 | Diskuse

Jan Paroubek

Tak tentokrát se to nezvrtlo ve Švýcarsku, ale ve Vyžlovce

Aneb všude platí: „všechno je jen o lidech“Proč lidé dělají to, co je nebaví? Proč, když je práce štve, dělají vše proto, aby naštvali i ostatní?Velmi volně navazuje na https://janparoubek.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=676578

18.9.2018 v 16:45 | Karma článku: 12.19 | Přečteno: 327 | Diskuse

Vojtěch Wertich

Aviou Amerikou 2017 - Povodně v Peru

Povodeň strhla most na Panamericáně a odřízla tak jedinou možnou cestu na sever Peru, objížďka neexistuje a Jack s Avokádem Vás tentokrát ve svém deníku seznámí s tím, jak jsme si s nastalou situací poradili.

18.9.2018 v 14:00 | Karma článku: 9.37 | Přečteno: 179 | Diskuse
Počet článků 61 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 674
Jsem zdravotní laborantka, tato práce mě sice baví, ale daleko radši se věnuji focení. Velice toužím po tom stát se skutečnou fotografkou. Navštívila jsem spoustu zajímavých míst a ráda bych se s ostatními podělila o své postřehy ale hlavně o fotografie. Další mojí velkou láskou je dobré jídlo, ráda zkouším nové věci a nebojím se experimentovat. Mou další tvorbu můžete najít zde: http://www.flickr.com/photos/veronikajanu/ https://www.facebook.com/veronikajanu.photograpy http://www.veronikajanu.cz/




Najdete na iDNES.cz