Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Tajuplný Nippon - proč se nám líbí Kanazawa

16. 04. 2018 20:32:41
Dnes jsme cestovali doslova po vzoru místních, což znamená s pořádnou svačinou sebou. Na každém nádraží je vždy patro s jídlem, které je vyloženě připravené a určené k tomu, aby si ho člověk vzal sebou na palubu vlaku.

Je to naprosto geniální a hlavně hezké, chutné a levné. Sushi set tu vyjde tak na 200-250 korun, takový ten obyčejný, s mušlí, pravým krabím masem a chobotnicí. ;-) Ono vůbec krab je tu dost levné a běžné maso, takže takový krabí salát tu dostává zcela nový rozměr.

Nevěděli jsme, co si dřív vybrat.

Cesta z Kjóta do Kanazawy trvala si dvě hodiny. Co naplat, vlaky tu mají prostě rychlejší než u nás, ale hlavně nesrovnatelně pohodlnější. Všichni cestující například vždy jedou ve směru jízdy, protože celá sedadla jsou otáčecí. A tolik místa pro nohy! Jeli jsme tedy směr Kanazawa s dobrotami na našich stolečcích a sledovali, jak se mění krajina za oknem. Například moře tu má neskutečně zelenou barvu. Krajina začala být postupně víc a víc vrásčitá až se ukázaly i zasněžené vrcholky hor. To už nás vítala Kanazawa, která sice leží na břehu moře, je ale i dost blízko horám což vytváří její specifickou atmosféru.

Na nádraží v Kanazawě nás přivítal robot Asimov, který nám ochotně sdělil, jaké zajímavosti nemáme minout.

Marek se cítil po tolika dnech chození celý rozlámaný a tak ještě na nádraží využil služeb místního chiropraktika.

A já se mezi tím kochala malou zahradou. Zeleň je tu opravdu všude, i na místech kde by jí člověk nečekal.

Takhle vypadá jeden z mnoha obchůdků na nádraží. Místní tu nakupují hlavně spousty sladkých drobností jako dárky. Vše je nádherně nazdobené a zabalené skoro jako šperky.

Na ochutnání všech saké je bohužel naše dovolená příliš krátká.

Když jsme vystoupili z vlaku, čekalo nás klasické dilema, pojedeme místní dopravou a nebo zbaběle využijeme taxi? Vzhledem k tomu, kolik věcí už jsme nakoupili a že naše kufry opravdu ztěžkly, zvolili jsme raději axi. To se nakonec ukázalo jako velmi vtipné, protože opět nebydlíme v hotelu, ale „homestay“, čímž jsme místním taxikářům trochu zamotali hlavu. Nedokázali prostě pochopit, že nejdeme do hotelu, ale k někomu domů na úplně obyčejnou adresu, kterou taxikář nakonec ani nemohl najít a bloudili jsme uličkami téměř do setmění. Odměnou je nám ale velmi pěkné ubytování a to jsem si myslela, že byt v Tokiju už nemůže nic překonat. Tady vše doslova září novotou a v lednici nás dokonce čekalo chlazené pivo, voda a ovoce. Samozřejmě káva a čaj a také malé japonské sladkosti. Ale největší odměnou byl pytlík s pečivem západního typu, což je tu opravdu velká vzácnost. Naši hostitelé nám napsali i návod na ovládání toalety, takže konečně vím, k čemu jaké tlačítko slouží!

No a pak jsme vyrazli na malou nevinnou procházku, která začala fotografováním sakur, pokračovala ochutnávkou místního shochu a skončila v malém baru s místními u velkých panáků japonské whiskey. Kanazawa se nám zatím líbí asi nejvíc. Jsme t jen pár hodin, ale její atmosféra je nakažlivá a přátelská. Naprosto dokonalá kombinace starého a moderního, až mě mrzí, že jsme tu jen dvě noci.

Místo kolem řeky slouží jako místo k hrám a piknikům.

Večerní ruch na ulici.

Kanazawa žila i v noci.

Vtipná historka na závěr: když jsme odcházeli z baru ve veselé náladě, samozřejmě jsme si ještě museli dojít nakoupit něco málo k jídlu na ráno. Myslím, že jen Japonsku se člověku může stát, že při tom vyhraje dalších 4,5 litru různých nápojů od probiotického mléka přes rajčatový džus až po cocacolu. Jako vážně! A ještě jsem si to všechno musela postupně vylosovat.

Marek to samozřejmě nezapomněl zdokumentovat :-D. Nevím, která z nás dvou byla víc v rozpacích. U nás by se s cizincem nikdo nemazal, lístky by stopil a vzal si pak nápoje sám. Tahle slečna mě téměř donutila, abych si všechno poctivě vylosovala a pak ještě oběhla s košíkem obchod, nabrala vylosované věci a já tak konečně mohla odejít.

Japonci mají nějaké divné míry.

Autor: Veronika Janů | pondělí 16.4.2018 20:32 | karma článku: 16.85 | přečteno: 320x


Další články blogera

Veronika Janů

Tajuplný Nippon - zahrada Kenrokuen

Ještě na žádné z mých dovolených se mi nepodařilo přibrat, vždycky to bylo spíš naopak, ale Japonsko?!

22.4.2018 v 10:22 | Karma článku: 15.46 | Přečteno: 333 | Diskuse

Veronika Janů

Tajuplný Nippon - obyčejný den

Japonsko je vážně podivná země. Určitě už jste slyšeli o takzvaných trainspotterech, tedy o lidech, kteří fotí vlaky

16.4.2018 v 19:22 | Karma článku: 15.97 | Přečteno: 328 | Diskuse

Veronika Janů

Tajuplný Nippon - posvátná hora

Znáte taková ta vtipná srovnání dvou fotek, kdy u jedné je napsáno „očekávání“ a u druhé „realita“? Tak přesně něco takového jsme dnes zažili na hoře Inari.

2.4.2018 v 8:52 | Karma článku: 17.58 | Přečteno: 433 | Diskuse

Další články z rubriky Cestování

Michal Hruška

Albánská cesta (1) Vyrážíme do Pešti

Máme rádi cestování. Pravidelně, každý rok, se snažíme vyrazit alespoň na jeden větší výlet, jak říkám, poznat cizí kraje a ochutnávat krojovaná jídla. Proto jsme už koncem roku začali plánovat, kam v roce 2018 vyrazíme.

19.9.2018 v 13:12 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 44 | Diskuse

Aleš Gill

Střípky z KLDR - Díl 10. - První dojmy z druhé cesty

Tři roky uplynuly od doby, kdy jsem byl v Severní Koreji poprvé. Od té doby se hodně změnilo. Severní Korea je, jak se říká v Asii, same same, but different. Jsou ale místa a obyvatelé, kde a pro které se nezměnilo vůbec nic.

19.9.2018 v 8:02 | Karma článku: 14.48 | Přečteno: 462 | Diskuse

Michal Tříska

Lednicko-valtický areál - 1/2

Vydejte se do jednoho z nejrozsáhlejších upravených krajinných parků v Evropě, nebo možná i na celém světě, který je zapsán na seznamu světového dědictví UNESCO.

19.9.2018 v 7:05 | Karma článku: 7.50 | Přečteno: 237 | Diskuse

Jan Paroubek

Tak tentokrát se to nezvrtlo ve Švýcarsku, ale ve Vyžlovce

Aneb všude platí: „všechno je jen o lidech“Proč lidé dělají to, co je nebaví? Proč, když je práce štve, dělají vše proto, aby naštvali i ostatní?Velmi volně navazuje na https://janparoubek.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=676578

18.9.2018 v 16:45 | Karma článku: 12.19 | Přečteno: 329 | Diskuse

Vojtěch Wertich

Aviou Amerikou 2017 - Povodně v Peru

Povodeň strhla most na Panamericáně a odřízla tak jedinou možnou cestu na sever Peru, objížďka neexistuje a Jack s Avokádem Vás tentokrát ve svém deníku seznámí s tím, jak jsme si s nastalou situací poradili.

18.9.2018 v 14:00 | Karma článku: 9.37 | Přečteno: 179 | Diskuse
Počet článků 61 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 674
Jsem zdravotní laborantka, tato práce mě sice baví, ale daleko radši se věnuji focení. Velice toužím po tom stát se skutečnou fotografkou. Navštívila jsem spoustu zajímavých míst a ráda bych se s ostatními podělila o své postřehy ale hlavně o fotografie. Další mojí velkou láskou je dobré jídlo, ráda zkouším nové věci a nebojím se experimentovat. Mou další tvorbu můžete najít zde: http://www.flickr.com/photos/veronikajanu/ https://www.facebook.com/veronikajanu.photograpy http://www.veronikajanu.cz/




Najdete na iDNES.cz