Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Tajuplný Nippon - zahrada Kenrokuen

22. 04. 2018 10:22:19
Ještě na žádné z mých dovolených se mi nepodařilo přibrat, vždycky to bylo spíš naopak, ale Japonsko?!

Kdo by čekal, že v zemi zdravého jídla budu tloustnout před očima. Vždyť Japonsko to jsou ryby a zelenina a zelený čaj! Tam se hubne! Jenže tohle je evidentně jenom náš západní pohled. Japonská kuchyně je neuvěřitelně rozmanitá a ačkoli obsahuje i ryby a zeleninu, tak většinou spíš ve smažené podobě. Když se člověk podívá, co nabízejí restaurace, tak jsou to hlavě různé druhy nudlí ve vývaru plus něco smaženého. Většina zdejších jídel je složená hlavně ze sacharidů a bílkovin není mnoho. Smažené a tučné věci tu prostě vládnou, oblíbená jsou také vejce a majonéza. Nejhorší je, že se tomu člověk v podstatě nedokáže ubránit a musí ochutnat. Všechno je tak lákavé a voňavé. No a pak je tu saké a shochu a úžasná whiskey. Nesmím samozřejmě zapomenout ani na lákadla jako zmrzlina ze zeleného čaje nebo mochi koláčky z rýžové mouky plněné sladkou fazolovou pastou. Japonská kuchyně tedy není zdaleka tak zdravá jako jí vnímáme my tady. Nezapomenu na zvláštní vaječné omelety, které se vyrábějí na velikém horkém válu. Nejdříve vejce, na to pokrájené zelí, majonéza, sýr, vločky ze sušeného tuňáka, sladká teryiaki omáčka a ještě další spousta věcí, takže výsledná omeleta má asi 15 centimetrů na výšku.

Stánky s občerstvením, které jsou všude v parcích. Tady prodávali smažené kousky kuřete polité sladkou teryiaki omáčkou.

Ovoce v cukrové krustě.

To tedy bylo takové malé zamyšlení o jídle a teď k dnešnímu dni. Dnes jsme si už opravdu způsobili smrt chozením. Takhle mě nohy snad ještě nebolely a měla jsem pocit, že posledních pár set metrů už ani nedojdu. No ne že by to bylo způsobeno jen nachozenými kilometry, nemalý podíl na tom měly i nevhodně zvolené boty. Daň za to, že jsem chtěla být hezká.

Ochutnávka saké.

Stejně jako se u nás odklízí spadané listí, Japonci odklízejí spadané květy.

Kanazawa je opravdu nádherná. Je to zase něco úplně jiného než Kjóto. Působí velmi vlídně, civilně, jako úplně normální město. Má spoustu krás a přesto není zahlceno turisty. Skoro žádné Evropany jsme tu nepotkali. Ulice tu jsou skoro prázdné a zmizely i anglické nápisy. Vzhledem k tomu, že je Kanazawa i poměrně malá, dá se tu s trochou dobré vůle všude dojít pěšky. Po snídani jsme tedy vyrazili do jedné z nejkrásnějších zahrad z celého Japonska Kenrokuen. Než jsme k ní došli, tak jsme se standardně maličko zatoulali do svatyně, která byla hned vedle a jaké bylo překvapení, když jsem tam objevila pult s obřími láhvemi saké zdarma k ochutnání. Z počátku mi bylo trochu hloupé si jen tak nalít, ale když jsem viděla že místní si s tím hlavu nelámou, nalila jsem si také a ochutnala tak několik různých druhů. Ono v Japonsku jsou svatyně a chrámy celkem veselá místa se stánky s jídlem a pitím a sladkostmi. Hrozně mi to připomíná obdobu našich poutí. Nejsem si jistá, jestli je to tu celoročně nebo jen kvůli hanami a sakurám.

Pak jsme se konečně vydali k zahradě a nevycházeli jsme z údivu. Když sakury opadávají je to snad ještě kouzelnější! Růžové kvítky byly doslova všude. Růžový sníh, který pokrýval hladiny jezírek a nechal se unášet říčkami. Vířil nám kolem hlavy ve větru, pokrýval cestičky. Zahrada byla opravdu magická. Líbí se mi zvyk Japonců, kteří chodí na podobné procházky ve svátečním oblečení. Zejména mladé dívky se rády pod sakurami fotí v tradičních kimonech v pestrých jarních barvách.

Ze zahrady Kenrokuen jsme se pak vydali k hradu a nakonec ke zdejšímu trhu. Oblast Kanazawy je proslulá lovem krabů a trh toho byl jedině důkazem. Navíc tu nebyli vůbec žádní turisti, jako na Tsukiji nebo Nishiki, takže jsme si mohli všechno v klidu prohlížet a obdivovat. Ceny tu navíc byly nižší a tak jsme si odtud odnášeli filety ze tří druhů ryb a tašku zeleniny. Na ubytováních z Air BnB je výhodou to, že na rozdíl od hotelů mají kuchyň. Můžeme si tak ráno udělat místní vejce, uvařit čaj a nebo připravit rybu, co jsme koupili na trhu.

Hrad v Kanazawě je známý hlavně díky svým sněhobílým střechám.

Prázdná tržnice.

Výběr krabího masa všech druhů a velikostí.

Takové krásné kousky ryb jsme si odnášeli my.

Oběd v podobě čerstvé langusty.

Zítra už nás čeká návrat do Tokija a poslední noc. Tak rychle to uteklo a já mám pocit, že jsem nic neviděla. A tak jako všechny zápisky, i Japonsko zakončím větou – Určitě se sem ještě vrátíme.

Autor: Veronika Janů | neděle 22.4.2018 10:22 | karma článku: 15.46 | přečteno: 324x


Další články blogera

Veronika Janů

Tajuplný Nippon - proč se nám líbí Kanazawa

Dnes jsme cestovali doslova po vzoru místních, což znamená s pořádnou svačinou sebou. Na každém nádraží je vždy patro s jídlem, které je vyloženě připravené a určené k tomu, aby si ho člověk vzal sebou na palubu vlaku.

16.4.2018 v 20:32 | Karma článku: 16.85 | Přečteno: 316 | Diskuse

Veronika Janů

Tajuplný Nippon - obyčejný den

Japonsko je vážně podivná země. Určitě už jste slyšeli o takzvaných trainspotterech, tedy o lidech, kteří fotí vlaky

16.4.2018 v 19:22 | Karma článku: 15.97 | Přečteno: 325 | Diskuse

Veronika Janů

Tajuplný Nippon - posvátná hora

Znáte taková ta vtipná srovnání dvou fotek, kdy u jedné je napsáno „očekávání“ a u druhé „realita“? Tak přesně něco takového jsme dnes zažili na hoře Inari.

2.4.2018 v 8:52 | Karma článku: 17.58 | Přečteno: 428 | Diskuse

Další články z rubriky Cestování

Lukáš Otys

Nesnesitelná lehkost cestování v milované i nenáviděné EU

Letos se mi poštěstilo, že jsem mohl cestovat více, než je pro mě obvyklé a navštívil tak Anglii, Španělsko a mou oblíbenou Itálii.

15.8.2018 v 14:22 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 64 |

Eva Hauserová

Na skok v Dublinu

Protože evropské setkání přívrženců permakultury se letos v létě konalo v Irsku, jako obvykle jsem k tomu přidala dva dny turistiky – a počátkem srpna jsem vyrazila do Dublinu.

15.8.2018 v 9:04 | Karma článku: 5.39 | Přečteno: 192 | Diskuse

Mirek Matyáš

NORSKÁ ODYSSEA prolog

Malý seriál o tom, jak jsem jel do Norska vyzkoušet si tu elektromobilitu, podívat se na festival a tak.

15.8.2018 v 1:01 | Karma článku: 8.99 | Přečteno: 332 | Diskuse

Vojtěch Wertich

Aviou Amerikou 2017 - Uyuni a okolí

Tentokrát vás Avokádův a Jackův deník zavede až na nekonečnou plochu Salaru de Uyuni, zjistíte, jak se zachraňuje karavan zapadlý až po podvozek v rozbředlé soli a dozvíte se něco málo o karnevalu probíhajícím ve městě.

14.8.2018 v 10:00 | Karma článku: 11.06 | Přečteno: 252 | Diskuse

Lucie Hejnalová

Není číslo, jako číslo (Jak jsme letěli do Turecka díl druhý)

Po dvou hodinách letu jsme si na hodinkách posunuli ručičky o hodinu víc. Letadlo nás vyplivlo přes tunýlek do letištní haly, kde jsme splynuli s davem a nechali se „vést“ k pasové kontrole.

14.8.2018 v 9:00 | Karma článku: 15.67 | Přečteno: 922 | Diskuse
Počet článků 61 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 671
Jsem zdravotní laborantka, tato práce mě sice baví, ale daleko radši se věnuji focení. Velice toužím po tom stát se skutečnou fotografkou. Navštívila jsem spoustu zajímavých míst a ráda bych se s ostatními podělila o své postřehy ale hlavně o fotografie. Další mojí velkou láskou je dobré jídlo, ráda zkouším nové věci a nebojím se experimentovat. Mou další tvorbu můžete najít zde: http://www.flickr.com/photos/veronikajanu/ https://www.facebook.com/veronikajanu.photograpy http://www.veronikajanu.cz/




Najdete na iDNES.cz