Expedice Yucatán - zapomenutý Calakmul
Když jsme dorazili na hranice, čekalo nás ale celkem nemilé překvapení v podobě poměrně velkého papírování plus pět set korun poplatek za každého. Na to, že jsme tam chtěli strávit maximálně pár hodin, se nám to zdálo dost. Ke všemu paní na celnici nás ujistila, že vlastně není o co stát, že na pár hodin to nemá smysl a že rozhodně o nic nepřijdeme.
Tady je vtipný zejména detail, že záměrně od začátku trpíme ve starém rozhrkaném autě, které jako jediné z celé půjčovny mělo licenci do Belize… Při této příležitosti jsem také zjistila, že model našeho auta se skutečně jmenuje GOL, a že nám F nikdo neukradl, což jsem si celou dobu mylně myslela :-D
Prostřílené cedule v člověku vyvolávají spoustu otázek :-)
No co, tak pojedeme někam jinam. Kus od nás je přece Calakmul, místo, kam jsem se vlastně strašně chtěla podívat, ale nakonec jsme ho z nějakého důvodu zavrhli. (Proč, že to vlastně bylo? Protože je to strašně daleko? Ale ne, to přece nemůže být TAK strašně daleko…)
Nanavigovala jsem nás tedy na nejbližší místo od Calakmulu, které navigace znala (Xpujil), asi 300 km od místa kde teď jsme. No fajn, odtud už je to přece podle mapy jen kousek! A taky že jo. Ve městě Xpujil vidíme ceduli „CALAKMUL 60km“, no paráda! Že by tam nakonec už udělali nějakou sjízdnější cestu? Mělo to přece být ještě tak dvě hodiny cesty, co si tak pamatuji z původních odhadů. A tak zvesela pokračujeme.
Cestou přejíždíme hranice mezi státy Quintanaroo a Campeche a maličko nás překvapí policejní hlídka, která nám prohledala komplet celé auto. Podívali se i pod koberečky, proklepali interiér a zkontrolovali boty. Celou dobu jsem se modlila, aby něco nenašli. Přece jen Mexiko… Úplně vidím ten scénář, jak šéf půjčovny aut využije nevinné turisty k pašování drog :-D. Ale zpět k naší cestě.
Po 60 kilometrech jsme dojeli k odbočce do Calakmulu (mně to tedy přišlo spíš jako 100), kde nás zkásli za vjezd do národního parku a řekli, že máme jet 20 kilometrů. No dobrá, 20 kilometrů, to už není nic a uvidíme spoustu krásné fauny a flóry. Cesta byla naštěstí krásně rovná a vyasfaltovaná a za celou cestu jsme nepotkali jediné auto. Po dvaceti kilometrech jsme dojeli k další bráně a tady už to přestává být tak úplně vtipné… Chcete jet do vykopávek v Calakmulu? Aha, tak znovu zaplaťte a jeďte dalších 40 kilometrů rozbitou, neuvěřitelně klikatou a zarostlou cestou dál do džungle. Uf. No ale co naplat, už jsme tady. Teď už prostě nemůžeme jet zpátky! A tak poslušně platíme a vydáme se na hodinovou (a doufám, že už poslední) etapu naší cesty.
Náš volkswagen GOL při vjezdu do národního parku.
Celý utrmácení jsme vylezli z auta. Protože jsme nečekali, že cesta bude tak komplikovaná měli jsme sebou jen litr vody a poslední naše jídlo byla snídaně. Z představy, že nejbližší možnost jídla a pití, je minimálně 3 hodiny daleko, mi nebylo úplně dobře a to nás ještě čekala celkem pořádná fyzická námaha. Ale co, nenecháme si to zkazit a tak jsme vešli do domku k člověku, který si zapsal naši národnost a počet osob a potřetí jsme museli zaplatit vstupné. Tak to už rozčílilo i mě! Tohle je přesně to, co mě na Mexičanech štve ze všeho nejvíc. Tohle už byla téměř krádež a nemají tu ani automat na pití. Jen se válejí ve stínu.
Každopádně Calakmul za to stál. Je to jedno z posledních míst, kde se ještě toleruje lezení po pyramidách a nejvyšší z nich měří přes 55 metrů. Naskytl se nám tak opravdu ohromující výhled na zelenou neprostupnou džungli, z níž vystupovaly bílé vrcholky ostatních pyramid. Celý komplex byl tak obrovský, že nebylo v našich silách obejít ani pětinu. A přesně jak jsem předpokládala, nedostatek jídla a pití se u mě projevil ve chvíli, kdy jsem slézala z nejvyšší pyramidy. Šílené křeče do stehen. Nebyla jsem ještě ani v polovině cesty dolů a s každým krokem jsem se bála, že už to nevydržím a skutálím se po hlavě. Nezbylo mi, než lézt dolů po zadku.
Tentokrát jsme s Michalem odložili veškerou hrdost a nechali se zpátky k autu odvézt cyklorikšou. Kluk měl radost z výdělku a cestou nám ještě stihl ukazovat krásy přírody. Hejna tropických motýlů, tukani, obří mravenci, divoké krůty. Byli jsme tu jediní turisti, prostě ráj! Tohle místo by si rozhodně zasloužilo víc než dvě hodiny, ale my si bohužel uvědomovali, jak dlouhá nás čeká cesta zpátky. Tohle je přesně to místo, které mi nedá spát, dokud nedostanu další šanci se sem vydat a prozkoumat ho pořádně.
Pohled na největší z pyramid jejíž základna má úctyhodné 2 hektary
schody jsou vysoké a strmé a do zad se člověku opírá slunce
Calakmul leží v podstatě na hranicích s Guatemalou a býval propojen mayskými cestami s El Miradorem a Chichen Itza. Je to jeden z největších dosud objevených komplexů a i s okolním deštným pralesem je zapsán do seznamu dědictví UNESCO.
Cesta zpět byla podle očekávání skutečně horor. Řidiči tu jsou šílení a bezohlední. Téměř nikdo se neobtěžuje ztlumit dálková světla. Nic není označené ani osvětlené, teď mluvím hlavně o mých „milovaných“ retardérech. Každou chvíli se proti nám vynořil cyklista nebo naprosto neviditelný chodec. A tak jsme si na benzínce koupili velkou láhev Coly a přeslazené sušenky a modlili se, ať v pořádku dojedeme.
PS: u zavřeného ananasu ještě nikdo hlady neumřel
Veronika Janů
Tajuplný Nippon - zahrada Kenrokuen
Ještě na žádné z mých dovolených se mi nepodařilo přibrat, vždycky to bylo spíš naopak, ale Japonsko?!
Veronika Janů
Tajuplný Nippon - proč se nám líbí Kanazawa
Dnes jsme cestovali doslova po vzoru místních, což znamená s pořádnou svačinou sebou. Na každém nádraží je vždy patro s jídlem, které je vyloženě připravené a určené k tomu, aby si ho člověk vzal sebou na palubu vlaku.
Veronika Janů
Tajuplný Nippon - obyčejný den
Japonsko je vážně podivná země. Určitě už jste slyšeli o takzvaných trainspotterech, tedy o lidech, kteří fotí vlaky
Veronika Janů
Tajuplný Nippon - posvátná hora
Znáte taková ta vtipná srovnání dvou fotek, kdy u jedné je napsáno „očekávání“ a u druhé „realita“? Tak přesně něco takového jsme dnes zažili na hoře Inari.
Veronika Janů
Tajuplný Nippon - první ochutnávka Kjóta
Pokaždé, když si povzdechnu, že už asi nemůže být horší počasí, mi někdo tam nahoře dokáže, že se mýlím. Dnes z nebe padaly doslova proudy vody a teplota klesla pod deset stupňů.
Další články autora |
Tři roky vězení. Soud Ferimu potvrdil trest za znásilnění, odvolání zamítl
Městský soud v Praze potvrdil tříletý trest bývalému poslanci Dominiku Ferimu. Za znásilnění a...
Moderní lichváři připravují o bydlení dlužníky i jejich příbuzné. Trik je snadný
Premium Potřebujete rychle peníze, pár set tisíc korun a ta nabídka zní lákavě: do 24 hodin máte peníze na...
Takhle se mě dotýkal jen gynekolog. Fanynky PSG si stěžují na obtěžování
Mnoho žen si po úterním fotbalovém utkání mezi PSG a Barcelonou postěžovalo na obtěžování ze strany...
Školu neznaly, myly se v potoce. Živořící děti v Hluboké vysvobodili až strážníci
Otřesný případ odhalili strážníci z Hluboké nad Vltavou na Českobudějovicku. Při jedné z kontrol...
Prezident Petr Pavel se zranil v obličeji při střelbě ve zbrojovce
Prezident Petr Pavel se při střelbě na střelnici v uherskobrodské České zbrojovce, kam zavítal...
Rusové hlásí průlom fronty. Ukrajinská minela jim přihrála klíčové město
Premium Jako „den průlomů“ oslavují ruští vojenští blogeři pondělní události na doněcké frontě, kde se...
Ve vaně mi spí cizí muž, nejde vzbudit, volal na policii zoufalý majitel domu
Policisté na Havlíčkobrodsku vyšetřují neobvyklý případ. Do domu v Úsobí se v úterý večer...
Naučená omluva, bez upřímné lítosti. Za pokus o vraždu dívky dostal Ukrajinec 19 let
Krajský soud v Plzni odsoudil na devatenáct let Ukrajince Viktora Veselovského, který se loni v...
Svobodu se lidovci snažili dostat pryč ze strany, teď kauzu odkládají
Lidovecká snaha vystrnadit ze strany jednoho ze svých nejznámějších poliků, bývalého šéfa strany a...
Jak na rychlou a jednoduchou večeři s rýží?
Díky své všestrannosti se rýže LAGRIS už dlouho stávají nedílnou součástí mnoha pokrmů z celého světa. Bez ohledu na to, zda se používají k...
- Počet článků 61
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 707x
Mou další tvorbu můžete najít zde: http://www.flickr.com/photos/veronikajanu/
https://www.facebook.com/veronikajanu.photograpy
http://www.veronikajanu.cz/